Prosinec 2012

šimla, kůň s DIAGNÓZOU :)

20. prosince 2012 v 22:25 | tymon (Kristýnka) |  když je něco na srdci....
A že ryzáci jsou diagnóza…. Co mám Tebe, tak s tím prostě nesouhlasím, přesto i když jsi DIAGNÓZA, jsi další moje srdcovka…. Jsi anděl, kterého odjezdí i nejezdec, protože máš klidnou povahu…. Přesto to na začátku zase až tak nebylo….

Psal se květen roku 2011 a já marodila. Přesto jsem si rozhodla, pořídit si k té malé potvoře i Tebe. Když jsem Tě viděla, začala jsem Tě litovat…. Chvilku jsem i zauvažovala, zda to celé ještě nemám odmítnout a vrátit Tě…. Ale Osud tomu nechtěl a možná to bylo tím, že sis už ke mně a do mého srdce našla cestičku a já to ještě tenkrát nevěděla…. Možná to bylo tím, že jsi přišla jako vyhublá kobylka, které chybělo i něco v té velké koňské duši a ty Tvoje oči….

…. ty Tvoje oči mě prostě upoutaly a já věděla, že už JSI moje, už bych nedokázala dovolit, abys byla i nadále v tomto stavu. Vždyť mě učil přítel a já se prostě rozhodla a vzala jsem si Tě. I přes to, že jsem věděla, že to bude dlouhá cesta, která se také nemusí vyplatit. Viděla jsem Tvé oči a možná, že už tehdy tam byla ztráta naděje, víry i lásky k životu. Možná už tam bylo i to, že jsi prostě na to celé rezignovala a nevěděla kudy kam, možná…. Při pohledu do Tvých očí jsem viděla samu sebe a někde ve skrytu své duše jsem začala doufat, že budu Tvůj přítel a naučím Tě znova mít naději, věřit i milovat život, možná jsem sama doufala, že i Ty máš šanci.

Když se podívám na Tebe teď, po tom roce a něco, co Tě mám, jak spokojená dokážeš být a jak šťastná a volná dokážeš cválat s tou malou důrou po boku ve výběhu a vím, že jste nejlepší kamarádky, uvědomuju si, že jsem udělala to, co jsem udělat měla. JEN by ses, šimlinko, měla přestat válet jak dobytek, protože opravdu nehodlám škrábat Tvé dobře vyválené tělo v tom největším bahně, co najdeš…. Někdy zkoušíš úplně všechno, přesně jako kopírák té malé hnědé důry a já vím jen jedno, jsi jiná, jsi diagnóza, ale JSI také srdcovka a jsi také MŮJ přítel….

Tarja Turunen - Lipsko (6. 12. 2012, Německo)

20. prosince 2012 v 22:23 | tymon (Kristýnka) |  koncerty - recenze
Ani týden neuběhl a už je tu další koncert…. A tentokráte s nádechem přicházející Vánoc a koled…. Jen tentokráte to bude úplně jiné….

Vzhledem k tomu, že Vánoce jsou za rohem, tak jak nám to líčí reklama ze Spartského obchůdku v Praze u Tipsport arény, tak je čas, ano tušíte již správě (ne na reklamu na kofolu s malou holčičku, která s tatínkem krade dřevo z lesa opravdu ne)…. Ale je čas na Tarju Turunen, několik měsíců pečenou maminku. V podstatě by se dalo říci, že je to ještě novopečená maminka…. Vy, co mě znáte, tak jistě víte, že já patřím k těm "šílencům" kteří jezdí za Tarjou i daleko za hranice naší malé republiky a tentokráte se koncert měl odehrát v německém městě v Lipsku. Ale než se tam dostaneme, uběhne ještě několik vteřin z Vašeho života….

Středa. Den, kdy opět započala moje cesta i na tento koncert…. A započala tím, že jsem si stihla opařit ruku (moje šikovnost a také proto, že mě již netrápila ani jedna noha. Ale to chce klid a nohy v teple, protože JÁ byla vždycky jiná) a pak hurá nudnou cestou za Gabčou do Brna, kde se již také nacházela Zdeňka. Klasika, večer byl u DVD s Tarjou, ale nebylo to nezapomenutelné DVD - FROM WISHES TO ETERNITY, ale bylo to DVD vydané Tarjou, takže jako bonus jsme všechny zkoumaly, zda je tam vidět její bříško a v některých momentech bylo. Jenže to ještě nikoho (zvlášť, když odpovídala: "Ne, nejsem těhotná.") nenapadlo, že je těhotná.

No a ráno cesta na nádraží, kde jsme si došly koupit pití, a nevím, zda to bylo tím, že bylo ráno anebo tím, že ta obsluha byla houpacatá, tak nastala první výměna názorů. Prostě veselo. Ovšem nejvíce, když jistý pán oznamoval zastávky a skoro v naší mateřštině zapomněl skoro dýchat, zajisté si dokážete představit, jak to bylo vtipné v angličtině či němčině…. ale jinak už cesta proběhla klidně, jen s nervy, zda nebude mít vlak zpoždění (nervy nejvíce měla naše vedoucí zájezdu - Gabča)…. Neměl, i když to byly naše ČD, komu patřila vlaková souprava.

V Drážďanech, po několika hodinách ve vlaku, chvilka na přesun do červené ponorky a hurá směr Lipsko. Po kratší cestě jsme se ocitly před nádražím, bohužel jsme usoudily, že to je opravdu mrazivé počasí a já se začala těšit na teplo. Hotel Hostel, jak se naše ubytování na jednu noc jmenovalo, se nacházel kousek od nádraží a po vyřízení všech formalit (díky Zdeni) jsme se rychle ubytovaly a pak rovnou vyrazily (na žádost Zdeňky) směr kostel. Při této cestě jsme ještě chtěly zjistit, zda se někde TŘEBA neprodává teplé jídlo, neboť hlad se začal hlásit právoplatně o svůj hlas (představa zimy a hladu je pro mě neuprosná). Takže při cestě ke kostelu, jsme sice fotily kdejakou krásnu Lipska, ale také jsme pokukovaly, zda někde nepotkáme třeba něco, jako restauraci. Teprve, když jsme si myslely, že v Lipsku nic NENÍ a skoro jsme se smířily s osudem a hladovkou, štěstěna nám do cesty připletla VĚTVE (pro vysvětlení výrazu VĚTVE, jsou to Vietnamci) i s jídelnou. A tak hurá, nastal čas na teplé jídlo.

No a poté už jen kostel, kde uvnitř, schovaní před zimou byli DVA fanoušci a na naše poměry je to DOST divné…. Mezitím vším ještě s malou zastávkou obchůdku s věcmi pro miminka, jak jsem již zmínila, Tarja má několik měsíců starou dcerku. Chvilka napjatého vybírání a nakonec malý dáreček pro malou Naomi….

A znova před kostel s tím, že jsme opět "vpadly" do kostela, kde ještě stále byli jen TI dva fandové. Po nějaké době se začali trousit i další a vzhledem k tomu, že do kostela, i přes zvukovku lezli civilisté, tak nás po čase jednoduše vypakovali ven na mráz. Takže…. Co budu říkat, zima je hrozná a tak jsme po setmění s Gabčou začali prolejzat okolí a celkem jsme se i zahřály. A minutu za minutou se vlekl čas, který zbýval ještě do začátku Tarji. Ale vydrželi jsme a všichni.

Najednou se dveře otevřely a v nich stáli sekuriťáci, kteří opravdu a DŮKLADNĚ prohledávali kabele…. No a než abych vydala svoji malou milovanou minoltu, tak jsem raději slíbila, že (ne)budu fotit, ale kdo mě zná, ví, že JÁ si vždycky nějak poradím…. Ještě několik okamžiků než přišla Tarja. A pak začátek koncertu….


…. který utekl tak rychle, že jsme se ani nestihli pořádně porozhlédnout…. A jako vždy, čekaly jsme na Tarju, i když smířeni trochu s tím, že možná, kvůli malé nevyjde. Jenže to by nebyla Tarja, aby nevyšla a nepodepsala se fanouškům a nevyfotila se s nimi. Navíc od nás dostala dáreček a když jí Gabča ukázala, že je to navíc pískací, měla radost.
Do hotelu jsme se vraceli nabytí krásnou atmosférou i přicházejícími Vánocemi…. Každý si ve své duši odnesl trochu toho klidu, lásky a víry. S pocitem, který zažije jen ten, kdo chce věřit…. Každý z nás si přál, aby ten koncert byl o trošičku delší.

Cesta zpět?? Celkem nudná, ale každý z nás se ještě, alespoň v mysli zabýval uběhlým koncertem. Takže výlet se podařil a zase někdy…. Třeba v dubnu 2013. Více fotek najdete na stránkách o Tarje (vede Tačudek - Gabča a spol.) anebo v galerii.

The Cranberries - Praha (30. 11. 2012, ČR)

10. prosince 2012 v 21:51 | tymon (Kristýnka) |  koncerty - recenze
A je tu další koncert…. Takový odpočinkový…. Ale přesto skvělý….

The Cranberries…. Irská skupina, která se vydala po 10 letech na další turné s názvem "Roses." Musím říci, že tuto skupinu názvem neznám, ale když mi Gabča oznámila, zda bych s ní nejela, věděla jsem, že pojedu, protože bylo několik důvodů…. A navíc, songy, které jsem slyšela znám i já, hudební analfabet (tedy Tarji Turunen, skupiny Nightwish a skupiny Tarot. Jo a podotýkám, že i krom nějakých jiných songů, které mám ráda - např. Gladiátor, Poslední Mohykán atd.).

Ale od začátku…. A někde mezi tím vším mi Gabča napsala, že má Tarja Turunen holčičku....

Cesta do matičky Prahy byla nudná (což u mě není normální), ale jako vždy to bych nebyla já, kdybych nejela nějak chromá. Prostě kdo může říci, že nosí dvě ortézy?? Na každé noze jednu?? Snad nikdo krom mě. Ale i ta, pošlapaný kotník od koně a polochromá achilovka… ani to mi nezabránilo, abych nakonec nejela. Jsem zastánce toho, že všechno (tedy skoro všechno) zahrání právě ortézy. V Praze chvilka čekání na Gabču, jejího bratra a Monču, která nám zajistila ubytko a hurá na ubytovnu, kde se udála naše osudová chyba (první a poslední OMYL tohoto dne - před odchodem jsme nezapnuli topení) odložit bágly a hurá na koncert….

Cesta MHD super (jen jsme se všichni snažili zapamatovat zítřejší cestu k domovu, protože skoro každý z nás jel v jiný čas) a bez problémů. U haly na nás čekal Michal a vzhledem k tomu, že MY měli ještě čas, tak jsme zapluli do pizzerky a užívali si pizzy. Teprve, když se blížila hodina H, tak jsme se docourali k vrátnici Tipsport arény, kde nás pobavil obchůdek Sparty s reklamou na: kulichy PROTI zimě (u toho jsme usoudili, že kulichy do té doby sloužily proti kašli) a Vánoce jsou za rohem (ale za kterým, už nenapsali).

Jako přeskokanka byla zvolena Katarína Knechtová....
.... a pak na řadu přišla irská skupina The Cranberries. Hrály se "staré" songy i ty z nového alba. Celý koncert byl skvělý, až na jednu podstatnou chybu - SEKURIŤÁKA, který se zaměřil na Gabču a její foťák a hlídal, aby nefotila. Jenže jak známe Gabču, tak to by nebyla ona, která by si neporadila….
Po koncertu jsme ještě zapluli do nonstopu, kam posléze i dorazila Svipucha. Takže se pokecalo a hurá na ubytovnu, kam jsme dorazili a zjistili, že naše osudová CHYBA se projevila. Už nám bylo jasné, že TA chyba bude docela krutá. Na ubytovně totiž panovala taková kosa, že po zvážení všech pro a proti jsme nakonec, kolem 3 ráno šli spát v čepicích, kapucích, mikinách (kdo měl štěstí, ukořistil i jednu peřinu navíc) a mnohém dalším oblečení….

Ale není důležité konec, ale prostředek, který jsme si pořádně užili, a to je to hlavní…. Takže Gabčo, patří Ti VELKÉ díky. A co napsat závěrem?? Snad jen to, že se uvidíme brzy na vánočním koncertě, který pořádá Tarja Turunen v Lipsku. Více fotek z tohoto koncertu najdete na servru rajče.