Ani týden neuběhl a už je tu další koncert…. A tentokráte s nádechem přicházející Vánoc a koled…. Jen tentokráte to bude úplně jiné….
Vzhledem k tomu, že Vánoce jsou za rohem, tak jak nám to líčí reklama ze Spartského obchůdku v Praze u Tipsport arény, tak je čas, ano tušíte již správě (ne na reklamu na kofolu s malou holčičku, která s tatínkem krade dřevo z lesa opravdu ne)…. Ale je čas na Tarju Turunen, několik měsíců pečenou maminku. V podstatě by se dalo říci, že je to ještě novopečená maminka…. Vy, co mě znáte, tak jistě víte, že já patřím k těm "šílencům" kteří jezdí za Tarjou i daleko za hranice naší malé republiky a tentokráte se koncert měl odehrát v německém městě v Lipsku. Ale než se tam dostaneme, uběhne ještě několik vteřin z Vašeho života….
Středa. Den, kdy opět započala moje cesta i na tento koncert…. A započala tím, že jsem si stihla opařit ruku (moje šikovnost a také proto, že mě již netrápila ani jedna noha. Ale to chce klid a nohy v teple, protože JÁ byla vždycky jiná) a pak hurá nudnou cestou za Gabčou do Brna, kde se již také nacházela Zdeňka. Klasika, večer byl u DVD s Tarjou, ale nebylo to nezapomenutelné DVD - FROM WISHES TO ETERNITY, ale bylo to DVD vydané Tarjou, takže jako bonus jsme všechny zkoumaly, zda je tam vidět její bříško a v některých momentech bylo. Jenže to ještě nikoho (zvlášť, když odpovídala: "Ne, nejsem těhotná.") nenapadlo, že je těhotná.
No a ráno cesta na nádraží, kde jsme si došly koupit pití, a nevím, zda to bylo tím, že bylo ráno anebo tím, že ta obsluha byla houpacatá, tak nastala první výměna názorů. Prostě veselo. Ovšem nejvíce, když jistý pán oznamoval zastávky a skoro v naší mateřštině zapomněl skoro dýchat, zajisté si dokážete představit, jak to bylo vtipné v angličtině či němčině…. ale jinak už cesta proběhla klidně, jen s nervy, zda nebude mít vlak zpoždění (nervy nejvíce měla naše vedoucí zájezdu - Gabča)…. Neměl, i když to byly naše ČD, komu patřila vlaková souprava.
V Drážďanech, po několika hodinách ve vlaku, chvilka na přesun do červené ponorky a hurá směr Lipsko. Po kratší cestě jsme se ocitly před nádražím, bohužel jsme usoudily, že to je opravdu mrazivé počasí a já se začala těšit na teplo. Hotel Hostel, jak se naše ubytování na jednu noc jmenovalo, se nacházel kousek od nádraží a po vyřízení všech formalit (díky Zdeni) jsme se rychle ubytovaly a pak rovnou vyrazily (na žádost Zdeňky) směr kostel. Při této cestě jsme ještě chtěly zjistit, zda se někde TŘEBA neprodává teplé jídlo, neboť hlad se začal hlásit právoplatně o svůj hlas (představa zimy a hladu je pro mě neuprosná). Takže při cestě ke kostelu, jsme sice fotily kdejakou krásnu Lipska, ale také jsme pokukovaly, zda někde nepotkáme třeba něco, jako restauraci. Teprve, když jsme si myslely, že v Lipsku nic NENÍ a skoro jsme se smířily s osudem a hladovkou, štěstěna nám do cesty připletla VĚTVE (pro vysvětlení výrazu VĚTVE, jsou to Vietnamci) i s jídelnou. A tak hurá, nastal čas na teplé jídlo.
No a poté už jen kostel, kde uvnitř, schovaní před zimou byli DVA fanoušci a na naše poměry je to DOST divné…. Mezitím vším ještě s malou zastávkou obchůdku s věcmi pro miminka, jak jsem již zmínila, Tarja má několik měsíců starou dcerku. Chvilka napjatého vybírání a nakonec malý dáreček pro malou Naomi….
A znova před kostel s tím, že jsme opět "vpadly" do kostela, kde ještě stále byli jen TI dva fandové. Po nějaké době se začali trousit i další a vzhledem k tomu, že do kostela, i přes zvukovku lezli civilisté, tak nás po čase jednoduše vypakovali ven na mráz. Takže…. Co budu říkat, zima je hrozná a tak jsme po setmění s Gabčou začali prolejzat okolí a celkem jsme se i zahřály. A minutu za minutou se vlekl čas, který zbýval ještě do začátku Tarji. Ale vydrželi jsme a všichni.
Najednou se dveře otevřely a v nich stáli sekuriťáci, kteří opravdu a DŮKLADNĚ prohledávali kabele…. No a než abych vydala svoji malou milovanou minoltu, tak jsem raději slíbila, že (ne)budu fotit, ale kdo mě zná, ví, že JÁ si vždycky nějak poradím…. Ještě několik okamžiků než přišla Tarja. A pak začátek koncertu….
…. který utekl tak rychle, že jsme se ani nestihli pořádně porozhlédnout…. A jako vždy, čekaly jsme na Tarju, i když smířeni trochu s tím, že možná, kvůli malé nevyjde. Jenže to by nebyla Tarja, aby nevyšla a nepodepsala se fanouškům a nevyfotila se s nimi. Navíc od nás dostala dáreček a když jí Gabča ukázala, že je to navíc pískací, měla radost.
Do hotelu jsme se vraceli nabytí krásnou atmosférou i přicházejícími Vánocemi…. Každý si ve své duši odnesl trochu toho klidu, lásky a víry. S pocitem, který zažije jen ten, kdo chce věřit…. Každý z nás si přál, aby ten koncert byl o trošičku delší.
Cesta zpět?? Celkem nudná, ale každý z nás se ještě, alespoň v mysli zabýval uběhlým koncertem. Takže výlet se podařil a zase někdy…. Třeba v dubnu 2013. Více fotek najdete na stránkách o Tarje (vede Tačudek - Gabča a spol.) anebo v galerii.
