NIGHTWISH - Praha (30. 4. 2012 - ČR)

3. května 2012 v 14:38 | tymon (Kristýnka) |  koncerty - recenze
Obecně miluju datum 30. dubna zvláště, když je zasvěcen všem čarodějnicím, přesto tento den byl letos ještě pro mnohé zajímavější. Někteří již vědí, jiní ne. Letos se tu při svém turné zastavila Finská metalová skupina Nightwish, bývalá domovská skupina ledové královny Tarji Turunen. Musím podotknout, že až do poslední chvíle jsem stále nevěděla, zda pojedu, i když tato skupina je moje milovaná. Ale nakonec všechno klaplo a já se v pondělí mohla, ihned ráno, vydat na cestu do matičky Prahy, která se stala hostujícím místem skupiny Nightwish.

Cesta do Prahy byla bez problémů…. I když, jestli tam nějaké problémy byly, tak JÁ o nich nevím, neboť jsem cestou dospávala spánkový deficit, z předešlého víkendu, který zavinila bratrancova svatba v daleké Žilině ve Slovenské Republice (na to se pokusím napsat recenzi do příštího týdne, neboť to bylo také velice poučný). Takže nakonec po cestě bez problémů jsem vystoupila v Praze - Na Knížecí, kde jsem vyčkávala Svipušky (anebo také malé a nevinné, jako démon sám, Arwen). A po chvilce jsem se jí dočkala i s Ari.

Následovala cesta ke Svipuše domů, abychom si mohly vyhodit nepotřebné věci z tašek a posoudit, co si budeme brát a co ještě musíme dokoupit. Takže po chvilce krámování, přehazování, převlíkání hadrů, jsme opět vyrazily na cestu k hale. Ještě jsme využily toho, že jsme se zastavily v Tescu a dokoupily pití a hurá opět k hale. Cesta opět proběhla, na můj vkus, BEZ komplikací, takže to vypadá i na nějakou katastrofu, ale jak se říká, člověk se nesmí oddávat chmurným myšlenkám.

U haly už bylo několik nadšenců, takže jsme tam rozhodně nebyly první, ale i tak jsme mohly obsadit výhodné strategické body ohledně předních řad. Dokonce i po tom, co jsme se ptaly sekuriťáků (nikdy jim NEVĚŘTE, jsou to pouzí lháři a držky, které by si zasloužili zprava a zleva, za to, že ZASE kecaj), zda budou pouštět všemi vchody a všemi vchody mají pouštět údajně i goldeny. No a tak se čekalo, vtipkovalo a bylo veselo. Někteří, například Ája odpočívala a šetřila si nohy na večer - viz přiložená fotka.

No a nakonec opět všem čáru přes rozpočet udělali sekuriťáci, kteří opět a s velkým nadšením prvně postavili zábrany venku a pak dodali, že se bude hrát hra: "Škatule, škatule, hejbejte se," neboť goldeni se mají přestěhovat ke vchodu číslo 31 (ze vchodu č. 27 to bylo opravdu velice zajímavé) - vchod pro vozíčkáře. Takže z výhodných pozic jsem měla najednou nevýhodnou pozici, ale i tak se to nějak zvládne…. Jenže to jsem ještě netušila, že ONI mají v rukávě další debilní nápad v podobě pásků na ruku. Navíc, když uvážím i fakt, že sekuriťáci neznali ani význam slova hodinky, natož k čemu se vůbec používají, začali pouštět se zpožděním, což by jim plno lidí odpustilo, ale to, že se chovali jak blbci a při snímání čárového kódu na vstupence nám ROVNOU nedali pásku na ruku (vydávala se asi o padesát metrů dále a to také neproběhlo bez nové tlačenice) to už jim nikdo odpustit nemohl. Prostě hold to byli chlapi (pardon, ale ulevit jsem si musela). Navíc nad jejich milou otázkou:
"Slečno, máte foťák??"
Jsem jim nevinně odpověděla, "Ne, nemám, mám tam jen peněženku a mobil." A s připitomělým úsměvem na ksichtě jsem jim otevřela svojí brašnu, aby se přesvědčili (podotýkám, že jsem opět propašovala svojí milovanou Miloltu, která byla uložená na dnu mojí brašny, zaházená sušenkami, hroznovým cukrem a dalšími zbytečnostmi, navíc přikrytá falešným dnem, na kterém byla položená zmíněná peněženka a mobilní telefon).
Takže super, opět to prošlo. Ale stále jsem netušila jejich záludnost při vydávání pásek do sektoru Golden. Nová tlačenice, super (myšleno ironií) a Svipucha v nedohlednu, co více si přát?? Nevím, ale nakonec i po těchto těžkostech jsem ulovila pro sebe i Svipušku druhou řadu, naproti Emppovi (hergot, taky jsem to mohla obejít, protože takto jsem nemohla slintat nad mastrem Holopainenem. Navíc nás musela opustit i Ari, která zůstala u vchodu č. 27).

Čekání na koncert bylo jako všude jinde na koncertech, velice nudné a netrpělivé. Je pravda, že jsem se seznámila s několika novými lidmi, což bylo fajne. Dost mě překvapilo, že v 19:30 na nás vyběhla první předkapela - EKLIPSE. Musím uznat, že kapela jako taková, skládající se ze čtyř bab hrála dobře, jako odpočinek a relax bych to mohla poslouchat, ale podotýkám, že jako předkapela na metalový koncert se to opravdu nehodilo, alespoň mě se to tam nešikovalo. Bylo to takový uapávací a já prohodila, že to už nám tam děvčata rovnou mohla zahrát od bedřicha Smetany - Vltavu. Ale na jejich koncert, jako samotný bych klidně šla. Abyste si mohli udělat obrázek, jak dámy hrály, přikládám video.

Tady se trošičku opět pozastavím, neboť neznalost lidí v pašování vody na koncerty mě někdy dojímá. Zvláště, když chtějí být vepředu v kotli. A tak se někdo zmínil, že by chtěl vodu, a tak jsem opět šla nahánět ty milé sekuriťáky o trošku vody. Když jsem je sehnala a vyjevila svoje přání, bylo mi sděleno, že vody mají málo a vodu dostane POUZE ten, kdo zkolabuje. Tohle se mnou opravdu otřáslo a já nebyla několik sekund schopna vůbec ničeho, než jsem podotkla, že voda je základ a vždycky by jí měli mít dostatek i pro ty, kteří se ještě kolabovat nechystají…. Ale co, škoda slov, opět jsem si ulevila tím, že to jsou pouze CHLAPI!!

Nakonec na nás vyběhla druhá předkapela - Battle Beast. Která mě osobně nezaujala, ale jako výběr předkapely celkem dobrý. I když já jsem to přečkala a kdybych mohla, vyhodila bych je po první písničce, neboť jsem se těšila na své oblíbence. Dokonce jsem chvilkami uvažovala, zda to zpívá chlap či ženská s hlasem chlapa a musím uznat, jak jsem v lednu nemohla přijít na jméno Imhotepa, teďka bych ho velice ráda slyšela, neboť ON se dal alespoň poslouchat a bylo jasné, kdo to je. Takže, když to shrnu. Skupina Battle Beast přišli, zazpívali a odešli.

A konečně jsme se mohli těšit na finskou metalovou skupinu - NIGHTWISH, která je i po odchodu Tarji stále mojí oblíbenou a uznávám, že i když jsem Anette neměla ze začátku ráda, tak mě tentokráte velice mile překvapila. Opravdu se holka vypracovala a také Tuomas pochopil, že na její hlas musí, právě ty staré songy trošičku předělat a tak i těch několik "starých" songů ještě za éry s Tarjou stálo opravdu za to. Jediné, co nechápu je, PROČ všechny koncerty začínají s plachtou?? Prostě dělá to Tarja (už jsem si na to u ní zvykla, tak proč by to neudělala i skupina Nightwish). Ale teď napíši setlist, na který jste určitě zvědaví:
001 Taikataivi
002 Storytima
003 I Wish I Had an Angels
004 Amarant
005 Scaretale
006 Slow Love Slow
007 I Want My Tears Back
008 Come Cover Me (video)

009 The Crow the Owl and the Done
010 The Islander
011 Nemo
012 Last Of the Wilds
013 Planet Hell
014 Ghost River
015 Dead To the World
016 Ower the Hills and Far Away
017 Findlandia
018 Song Of Myself
019 Last Ride Of the Day
a když se skupina loučila, hrál song Imaginaerum ze stejnojmenného alba.
Co říci na skupinu?? Hodně mě překvapila a opravdu jsem si koncert užila maximálně a celkem mě i mrzelo, že už koncert zkončil, proto jsme se po ukončení koncertu vydaly směrem před halu, cestou se k nám připojila i Ari a hurá, šlo se ven, kde jsem potkala svojí další kamarádku Anču. Chvilku jsme pokecaly, než se Anička se svojí kamarádkou Viky (snad je to ona, jména si nepamatuju) a hurá, šly jsme čekat na skupinu, ohledně focení s nimi a ohledně podpisů. Je pravda, že jsme na ně nečekaly tak dlouho, ale zato všichni byly dobře sťatý. Přesto Tuomas, Jukka, dokonce i Satu, Ewo, Tero a Marco souhlasili, že se s námi vyfotí. Naopak Emppu raději hrál karty a Anette jela dříve do hotelu, což mě i mrzelo. Ale nejlepší na tom všem (opět to bylo v ironii, tato věta) byla jejich gorila, která mi připadala lehce na hlavu, to i Marcelo se chová slušně, když táhne Tarju smykem do tourbusu. Po otázce, zda je Tuomas v pořádku (který se momentálně nacházel v obležení několika bab) se mu dostalo odpovědi, přímo od Tuomase, ale bylo vidět, že ho to očividně neuspokojilo.
Po skončení koncertu, kdy už jsme dostaly to, co jsme chtěly (ano, opět se mi nepodařilo dostat Tuomase do své brašny), jsme se vydaly na cestu ke Svipušce a tudíž jsme si daly okružní jízdu noční Prahou a nakonec jsme to hodně rychle u Svipuš zalomily, neboť nás zase čekalo brzké vstávání a cesta zpět.

A jak je již zvykem, při cestě zpět se mi nevyhnuly problémy v podobě výluky na trati, ale také mě tam cekal příjemný bonus v podobě paní, která se zabývá masážemi, a když si všimla mé ortézy na noze, zeptala se, jaký mám problém a vzhledem k tomu, že jsem se jí svěřila, dala mi ihned několik rad, jak pracovat na svém těle, abych si dala dohromady, svoje záda i problémové achilovky. Je dobré vědět, že i to "nevyléčitelné" sesedání plotýnek se dá vyléčit pouhým správným držením těla, zvláště pak kyčlí, kolem a celé plochy chodila. Takže pokud Bohové dají a já se budu snažit, budu mít časem opět po problému, i když říkala, že to chce hodně času a hodně trpělivosti a jako další bonus mi ještě promasírovala nohy a ráda.

Co říci závěrem?? Snad jen jedno motto a několik slov na závěr. Takže dnešní motto zní (měla by se ho držet zvláště Svipuška, které se splnil jeden z těch nejtajnějších snů):
"Nikdy se nevzdávej svého nejtajnějšího snu a přání, zvláště, pokud je tu NĚCO a NĚKDO, co ty nejtajnější sny a přání dokáže splnit."

A ještě několik slov na závěr. Koncert se vydařil úžasně, Anette mě příjemně překvapila, potěšilo mě hodně lidí a vzhledem k tomu, že skupina Nightwish přislíbila svojí účast na hudebním festivalu MoR, kdo ví, třeba se tam s mnoha lidmi opět setkáme.

Fotky z tohoto koncertu najdete částečně v galerii nebo na servru rajče. Kdybyste někdo měl zájem o fotky v originále, klidně mi napište na maila, není problém je poslat.

Díky patří dned několika osobám a dalším přítomným:
  • Velké díky patří mé malé hodné Svipušce, za to, že mě vyzvedla na nádru, zase mě tak doprovodila a nechala mě u sebe přespat.
  • Tuomasovi, Marcovi, Emppovi, Jukkovi, Anette, ale také Ewovi, Terovi, Satu a všem mnoho dalším lidem, kteří se zasloužili o tento skvělí koncert (i když satu tam byla JEN jako doprovod Jukky, splnila sen jedné bytosti).
  • a mnoho dalším lidem, se kterými jsem se na tomto koncertu seznámila.

A co říci opravdu na závěr?? Jistí to MoR v červenci, kde se budou nacházet i Nightwisáci a příští rok v dubnu, kdy bude Tarja Turunen a plno mých těch nejlešpích přátel, hlvaně těch, kterých si vážím....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tačudek Tačudek | Web | 3. května 2012 v 23:02 | Reagovat

Pěkná recenze, ale po poslechu Come, cover... :D Ale Marco to zachraňuje ;-) a mimochodem, nádherné fotky, jako ostatně vždy ;-)

2 tymon (Kristýnka) tymon (Kristýnka) | Web | 4. května 2012 v 21:50 | Reagovat

[1]: díky mamčo :) mě se to líbilo, na to, co to bylo před 4 roky se hodně zlepšila :) a mě se to fakt líbilo :)

3 Tačudek Tačudek | E-mail | Web | 6. května 2012 v 23:15 | Reagovat

dobře, uvidíme na MORu :D ale jako, může být...i když :D však mě znáš ;-)

4 tymon (Kristýnka) tymon (Kristýnka) | Web | 15. května 2012 v 7:25 | Reagovat

[3]: Právě proto, že Tě znám a jsem ráda, že Tě znám, moje adoptivní mamčo :)

5 Kája Kája | Web | 16. dubna 2013 v 15:43 | Reagovat

Škatulata mě naštvaly, mohla jsem být vpředu, ale byla jsem až ve třetí řadě :( :D :D Ty odkud jsi? Zaujalo mě slovo fajne :)

6 Kája Kája | Web | 16. dubna 2013 v 21:21 | Reagovat

Tak to jsem myslela že jsi někde odsaď, když používáš slovo fajny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama