Březen 2012

pondělí, 26. března 2012

31. března 2012 v 21:05 | tymon (Kristýnka) |  společný deníček SINDY a HENRIETY
S dneškem nám končí volno. Navíc, jak se ze soboty na neděli měnil čas, tak služka, místo obvyklé deváté hodiny ranní přilezla už chvilku po osmé. Je naprosto blbá.

Takže našla většinu chudáčků koníčku chrápat rozpláclých na zemi a místo, aby nás nechala na pokoji, tak vzala mě a šimlu na ohlávku s dodatkem, že dneska jdu pod sedlo já. To je fakt hnusná a zlá služka…. Takže jsem se celou tu dobu k sedlovně courala a pořád jsem slyšela služky keci, abych zrychlila.

U sedlovny klasika. Vyčištění a zkontrolování nožiček a pak přišla řada na sedlání, už jen, když jsem viděla to sedlo, jsem se nafoukla jak balón a služka musela 2x jít měnit podbřišníky. Pak si na mě sedla a tentokráte Hedušku nechala na volno. Prostě zábava, celou dobu se mi mlela na zádech a přemýšlela o sedle. Připadalo mi, že to až tak moc hrotí. Jako všechno ostatní, tedy pokud se jedná o chudáčky koníčky.

Nakonec jsme si v lese naklusaly a já ožila. Prostě zábava najednou jsem měla tolik podmětů čeho se bát a vůbec chytla jsem prostě jarní náladu a to jsou opravdu kreace Aleše Valenty. Šimla za mnou kopírovala moji náladu, takže bylo veselo. Klusaly jsme novým směrem a to údajně k sídlišti kde služka bydlí. Prostě paráda. Plno podmětů a bubáků, které služka prostě nemohla vidět a dvakrát tolik uskakování…. Jak jsem již řekla, prostě veselo. Ještě, že služka to bere sportovně.

Nakonec jsme před závorou šly do kroku a přelezly jsme v kroku i asfaltovou silnici/cestu a v lese, na pružném podkladu jsme si opět naklusaly a to bylo super, do té doby, než jsem na cestě uviděla BETONOVÝ jehlan (ten určitě žere chudáčky koníčky) a tak jsem zabrzdila na místě a čuměla na to, jak péro z gauče nakonec jsem si chvilku pofrkala a přesně ve chvíli, kdy mě služka maličko pobídla do kroku, tak jsem uskočila přesně na druhou stranu, kde už na mě čekal druhý betonový jehlan (ten taky žere chudáčky koníčky, navíc byl maskovaný a já si ho zprvu nevšimla), takže obrovský skok do předu za doprovodu zvukových efektů a vyvalených očí.

A služka se bavila, pronesla něco o tom, že je ráda, za to, že mě má, protože se nikdy nenudí (stejně tak se šimlou, protože jedna od druhé kopírujeme) a stejně na tom je i se šimlou, už by ji nedala za žádnou cenu. Nakonec jsme tam potkaly docela slušný kopeček, sice krátký, ale zato prudký, neklouzal, což bylo to nejdůležitější a tak jsem ho se služkou v kroku vylezla a hezky jsem si mákla. Šimla nás obě překvapila, když to dole obcházela a já nahoře, to byl pohled. Nakonec jsme se služkou slezly a šly jsme směrem k ovčárně (alespoň to říkala služka).

Opět se musela přelézt silnice, ale tentokráte služka slezla, protože kus od místa, kde jsme vylezly, byla stavba a služka prostě nechtěla riskovat, protože já byla v klidu, ale Heduška se tvářila, že stavbu vidí poprvé v životě. Nakonec to bylo oki a služka mi vlezla na záda až na louce u ovčárny, ale to jsem nevnímala. Byla jsem fascinována tou loukou, stejně jako Heduška. Prostě paráda, pro cval jako zrozená. Takže jsme byly celkem vzteklé, když s námi služka prvně naklusala a vydržela to asi dvacet metrů, než nás pobídla do cvalu, sice prvně chtěla jen v pomalém tempu, ale to by nesměla být Heduška na volno. Rovnou to sbalila a bylo na ní vidět, jak je šťastná a mě služka taky pustila, protože ví, jak moc jsem ráda, když mohu běžet s větrem o závod.

A pak….

…. se tam objevil násyp, to už se služce nelíbilo, ale musím uznat, že po prvotní myšlence nás stáhnout do kroku, mě pouze stáhla do pomalého tempa a skočily jsme si to. Věděla, že kdyby mě stáhla, mohla by si šimlinka ublížit, protože by ztratila knih a celkově bychom jí zaskočily. Po výskoku mě stáhla do klusu a poté do kroku. I šimla si ještě několikrát pohodila svojí hlavou a obě jsme si spokojeně chrochtaly a pofrkávaly.
Pak už se šlo v kroku, hezky kolem zahrádek, přes pole ve vyjetých stopách, po louce kolem vodojemu, kolem nějakého náhrobního kamenu (ty dvě fotky pod) až k božím mukám a kolem polorozpadlé usedlosti zpět k sedlově a stále jsme si s Heduškou spokojeně pochrochtávaly a pofrkávaly. Prostě spokojenost na nejvyšším stupni.
U sedlovny bašta a odcakování a zkontrolování nožiček. A následné, mnou, urvání uvažiště, protože jsem se lekla, ale v pohodě, sice jsem chvilku panikařila (Heduška se stihla odvázat a já měla kládu na vodítku), ale služka mě rychle uklidnila se slovy, že se nic neděje a vše bude v pořádku. A bylo. Služka je někdy k nezaplacení, i kdy jsem si vysloužila navíc i kontrolu mého zdravotního stavu. Všechno bylo v pohodě, jen jsem se tvářila, jako provinilý chudáček koníček.

Služka nás odvedla do výběhu a my jsme si docválaly za stádem a byly jsme spokojený.

Vaši chudáčci koníčci (za nás obě to vyprávím JÁ, malá hodná Sindy)….

čtvrtek, 22. března 2012

29. března 2012 v 22:25 | tymon (Kristýnka) |  společný deníček SINDY a HENRIETY
Počasí překrásné, od rána svítí zářivý bůh slunce - Hélios a kytky začínají kvést a racci stále řvou (a že je z toho Hakláckého rybníka slyšíme i na letní pastvině). Celé tuto krásnou idylku umí zkazit jen a jen SLUŽKA!!

Co Vám budu nalhávat. Přijela, zkontrolovala chudáčky koníčky, zda jsou všichni v pořádku a odchytila mě a Hedušku a zamířila, jak jinak než k sedlovně. Cestou si z auta ještě vyzvedla pečivo a termosky s vodou, aby nám mohla zalít baštu a hurá k sedlovně.

Opět čištění, které si teďka naprosto užívám, protože už přelínávám na letní srst a služka stále plive a prská moje chlupy a Hedušky chlupy taky, protože i Heduška sem a tam přelínává těch pár zimních chlupů. Hlavně z nohou a z krku. Pak sedlání, opět jsem z toho vyvázla, protože služka osedlala šimlu se slovy, že mě to bude čekat příští týden (fakt je hnusná a sprostá).
No a co jinak?? Jestli chcete vědět směr, jakým jsme se dneska ubíraly, tak jako vždy, směr Branišov (služku budu muset asi nakopat, aby se už konečně vzpamatovala, protože nic jiného nezná)…. Je pravda, že dneska jsme za silnicí, směr Branišov a dále Dubné atd. uhnuly z obvyklé cesty, protože já chtěla jít jinam. Prostě jsem to musela vzít do svých kopyt a nedat tak služce příležitost jít ten samý, nudný směr. Místo toho jsme si po pružné lesní cestě naklusaly a hurá, objevovat nový směr. Po několika metrech jsme přešly do kroku, neboť se vyskytovalo více kořenů a více překážek v podobě roští na cestě. Já to zvesela skákala a služka pronesla něco ve smyslu, že jestli si zrakvím nohy, tak mi je utrhne. Prostě služka je naprosto blbá a neví, co chudáček koníček chce.

Nadále jsme vylezly pěšinou na cestu, která vedla k takovému obřímu talíři - který jsem si prostě musela prohlídnout a čuměla jsem na to, jak péro z gauče (to řekla služka) i šimlina na to čuměla a nevěděla, co si o tom myslet. Nakonec jsem to obklusaly, protože prý máme vnímat služku a ne čumět po všech čertech. No a po hřebeni louky jsme si, jako odměnu, že vnímáme služku a její pobídky, mohly na pár metrů naskočit, takže veselo. Opět se uskutečnily kreace Aleše Valenky, jen to salto s pěti vrty se nám stále nepodařilo (ale časem nato jistě přijdeme) vykoumat.

Nakonec jsme si se šimlou daly ještě závody a nakonec nás služka stáhla do kroku, abychom se v klidu vydýchaly. A zamířila směr k sedlovně, kde na nás už čekala bašta. Nakonec nás vzala zpět ke stádu a my si spokojeně odcválaly k ostatním.

PS: dodávám, že si služka opět překopala celou sedlovnu a přidala si tam další skříně.

Vaši chudáčci koníčci (za nás obě to vyprávím JÁ, malá hodná Sindy)….

středa, 21. března 2012

22. března 2012 v 17:42 | tymon (Kristýnka) |  společný deníček SINDY a HENRIETY
Sluníčko svítí, ptáci řvou a kytky kvetou. Někdy je toho štěstí až moc, protože dneska přilezla služka. Zase.

Zkontrolovala všechny chudáčky koníčky, při té příležitosti vzbudila Jessiku, která spokojeně chrápala, široká, jak dlouhá. Prostě služka, co bychom taky chtěli. Pak mě a Hedušku chytla na ohlávky a zamířila si to k sedlovně, kde vynesla cajky, aby se nahřály na sluníčku a přichystala nám baštu.

Mezitím jsme s Heduškou zjistily, že v zimní pastvině jsou jiní tři koníčci a na to nám služka odpověděla, že to jsou mladí hřebčáci a nemáme si jich všímat. Místo toho prvně vydrbala mě a pak Hedušku a zbavila nás plno zimních chlupů (opět prskala ještě další dvě hodiny potom naše chlupy). Hedušku nasedlala a mě nechala jen ohlávku a vyrazilo se směr Branišovský les, už zase…. Ale než nasedla, narvala si, jako vždycky, sluchátka do uší, aby to bylo zajímavější a já zase slyšela písničky od skupiny Nightwish a Tarji Turunen.

Udělal se základní okruh s tím, že na louce jsme si mohly zaklusat, ale než jsme zatočily k Božím mukám, šlo se opět v kroku a nudný krok až dolů k závoře. Nakonec jsme přelezli příkop a hurá po pružné lesní cestě jsme si zase vyklusaly. Já klusala lesem na volno a toho jsem využívala. Nakonec to služka otočila ještě do kopce, abychom si v klidu vyklusaly kopeček, ale byl prokládán ještě přechody do kroku, prý, aby to Heduška neměla namáhavý s dýcháním. Místo toho já jsem to vzala rovnou cvalem, protože kopce jsou moje. Samozřejmě, že služka hudrovala a nadávala, protože Heduška chtěla jít prostě za mnou, ale nepovolila a Heduška musela jít tak, jak chtěla služka. Nakonec, za odměnu si Heduška mohla poslední kousek kopce vycválat, ale to bylo takových, odhaduji, deset metrů. Víc ne.
Pak se opět krokovalo, udělal se okruh zpět k Božím mukám a na louce se opět naklusalo a poté kousíček i naskočilo do cvalu, jen, abychom ještě věděly, co to je. No a točilo se to zpět k pastvinám. Přes silnici jsem opět šla sama, prostě jsem šikovná holka, ale v dohlednu a v doslechu nebylo jediné auto, jinak by mě služka brala na vodítko.

Doma bašta, zkontrolování kopýtek a hurá za ostatníma do výběhu, kde na nás už čekala a zdravila nová žemle, tak služka říká tomu novému hříbátku. A jen co nás pustila, letěly jsme za ostatníma a hříbko si za námi nechávalo sice odstup, ale nakonec ho ke stádu musela přivést služka a ještě tam hodně dlouhou chvíli byla, abychom ho chudáka nevyháněli.
Vaši chudáčci koníčci (za nás obě to vyprávím JÁ, malá hodná Sindy)….

sobota, 17. března 2012

21. března 2012 v 20:12 | tymon (Kristýnka) |  společný deníček SINDY a HENRIETY
Ptáci řvou, kytky lezou na povrch zemský a racci?? Racci ječí a řvou na celý svět (bez nich by tu bylo přece takové ticho!! A do toho všeho, klidu a míru zase přilezla služka (nebyly ty prázdniny lepší??) a s ní i Hanka od Máchalový.

Co dodat?? Vytáhly nás z letní pastviny a směr sedlovna. Jako nebudu nikomu nic nalhávat, ale obě jsme cestou řvaly, protože to vypadalo, že mě a Hedušku chce služka vyhodit zase do té zimní pastviny. Fuj, tam opravdu jen na zimní měsíce, jinak hlasuju, všema čtyřma pro letní.

Tam nás holky vyčistily, služka ještě připravila baštu a na Hedušku vyhodila Hanku a na mě si, jako obvykle, sedla ona. Vyrazilo se jako včera, směrem k vodojemu a Branišovský les (a že tam údajně straší?? Nevadí. Zatím jsme nic podezřelého nepotkaly).
Sem tam se sice kluslo, ale také jsme si na pár metrů mohly naskočit do cvalu (to měla být odměna za to, že se slušně chováme). Byla jsem ráda, divím se, že jsem to se služkou nezbalila, ale přece jsem hodný a slušně vychovaný chudáček koníček, no ne?? Pak se opět přešlo do kroku a hezky jinou cestou zpět domů.

U sedlovny jsme dostaly baštu a nakonec se vrátily zpět k ostatním koníčkům do výběhu. A že jsme to odpíchly. Byla radost pohledět (a služka pronesla něco o tom, že by ráda viděla, že nejsme v kondičce). Prostě už mám za tu dobu, co mě služka má myšlení služky.

PS: přidávám ještě dnešní západ slunce, abyste si ho vychutnaly jako my.
Vaši chudáčci koníčci (za nás obě to vyprávím JÁ, malá hodná Sindy)….

pátek, 16. března 2012

21. března 2012 v 9:23 | tymon (Kristýnka) |  společný deníček SINDY a HENRIETY
Dneska se pro nás chudáčky koníčky chystalo hned několik překvapení, ale já s Heduškou z toho vyvázla nejlépe…. I když…. První co bylo, tak služka vzala hedušce deku, prý je a bude minimálně další dny teplo (opravdu vedro až 21 stupňů), tak už ji Heduška potřebovat nebude.

Pokud Vás to, moji milí čtenáři zajímá, tak já začnu hezky od začátku. Chvilku po deváté přijela služka (ano, bohužel, od začátku března nám skončily prázdniny) spolu s Hankou (co na to říci?? Snad jen tolik, že Hanka má koníka, Máchalouvou, povahově stejnou jako já a služka jí s ní pomáhá a bere ji za námi, aby se naučila rozpoznat jednotlivé koňské povahy a na základě toho, jak se kterou bezpečně pracovat).

Takže služka si pro nás přišla, už z dálky se bavila nad ležícíma chudáčkama koníčkama, kteří byli unaveni po předlouhé noci (a s předtuchou, co se dneska bude dít, jsme nabírali sílu). Jako vždycky šla zkontrolovat jednoho ležícího chudáčka koníčka po druhém a všichni, až na Corála, zůstali ležet a nechali se od služky podrbat.
Nás u sedlovny čekal proces, jako vždycky. Hedušce se sundala deka, dostaly jsme provazovky a vyfasovaly holky na záda. Na mě si sedla, jako vždycky služka a Heduška vyfasovala Hanku. Vyjely jsme a zamířily směr Branišovský les. Nudná krokovka a jen sem a tam se místy naklusalo na pár metrech, neboť ani jedna nejsme v kondici (to flákání se na pastvinách a čas od času to lítání a cválání, kdy celé stádo necháváme za sebou, se prý nepočítá). Takže klídek pohoda, jen já jsem vymýšlela, čeho se tak mám leknout….
Cesta se vinula podél Božích muk, směrem do Branišova a následně kolem Hluché bašty zpět domů, kde na nás čekalo dalších několik překvapení….
Tak například: služka nás ještě vzala v tomto roce poprvé do rybníka, abychom si zchladily nožičky, takže jsme byly s Heduškou nad míru spokojené, ale to hrabání jsme si prý mohly nechat od cesty. Doma jsme dostaly baštu (služka i Hanka byly mírně dehydrovaný, neboť sluníčko se rozhodlo pro skoro letní den) a mohly jsme jít za stádem (samozřejmě, že jsme tam doběhly s větrem o závod). A služka za námi po chvilku opět přilezla, ale tentokráte si vzala na paškál hříbata, prej se budou strouhat. Takže prvně přišla na řadu Sisinka, sice chvilku trucovala kvůli ohlávce a protestovala, že ji nechce, ale v zápětí už měla ohlávku na hlavě. Salome ani netrucovala, ani neprotestovala. Ohlávku si nechala nasadit jako rozumný koník, ale nejvíce cavyků dělala Čokoláda.

Nejen, že ohlávku nechtěla, ale ještě, když jí viděla, tak zdrhala co nejdál to šlo. A i přes služčinu trpělivost se jí nepodařilo ohlávku nasadit. No hold měla smolíčka pacholíčka. Se skoro hodinovým zpožděním přijel pan Havelka a začal strouhat hříbata. Opět šla na řadu první Síska (jak služka říká Sisince) a sice se trochu bála, ale zvládla to. Druhou na řadě byla Salome (jen Čokoláda se tomu vyhnula, neboť nebyl nikdo, kdo by jí nasadil ohlávku) a poslední byl Wikouš, který měl už spíše lyže než kopyta. Taky si u toho pan Havelka zanadával….

A nakonec, jako dnešní bonus, nás všechny, celé stádo převedli na letní pastvinu, která je o jedenkráte větší, než zimní 20-ti hektarová pastvina. Takže paráda konečně si tu zase můžeme dělat, co chceme, lítat v větrem o závod anebo se jen prostě flákat a chodit od jednoho trsu k druhému.
Vaši chudáčci koníčci (za nás obě to vyprávím JÁ, malá hodná Sindy)….

neděle, 11. března 2012

13. března 2012 v 17:31 | tymon (Kristýnka) |  společný deníček SINDY a HENRIETY
Takže máme novinky (krom toho, že nás skončily prázdniny).

Do výběhu dneska přivezli novou kobylku, isabelku (a služka celý život chtěla žluťáka). Je pravda, že když ji vyložili, tak my, všichni chudáčci koníčci byli zalezlí až za rohem ohrady (už holky, naháněli služku, která hnila v práci, zda nás nepřestěhovali. Bohužel ještě se nic takového nekonalo), takže jsme to zporozovali pozdě, ale i tak byl uvítací ceremoniál stejný jako vždy. Plno kvičení, odhánění a kyselých ksichtů se hrnulo na novou kobylku ze všech stran....

Fotky nové kobylky budou později (až se služka uráčí přijít s foťákem).
Vaši chudáčci koníčci (za nás obě to vyprávím JÁ, malá hodná Sindy)….