Únor 2012

pro SD, dalšího PŘÍTELE, který má v těle anděla i ďábla

19. února 2012 v 22:32 | tymon (Kristýnka) |  když je něco na srdci....
Teď, i když už Tě mám takovou dobu a znám Tě jako své boty mě stále nepřestáváš udivovat a překvapovat…. Ano Ty. Přesně Ty s takovým NEVINNÝM a neodolatelným kukučem. Ty, která se mi stala jedním z dalších osudovek. Přesto jsou chvíle, kdy bych Ti nejraději urvala jednu nohu a praštila Tě s ní po hlavě, třeba by se Ti rozsvítilo.

Zrovna jako teď. Ano vím, že jsi temperamentní zvíře, které potřebuje práci každý den, ale já, sakra, nemohu za to, že dělám krátký a dlouhý týden a TY prostě nesneseš cizího jezdce. Za normálních okolností jsi jemný koníček, který chodí jen na myšlenku (a to nejsem žádný extra jezdec), ale dneska jdeš dopředu a za každou cenu se o tom se mnou dohaduješ, při každém kroku.... A já tehdy vzpomínám na dobu, kdy jsem si tě koupila….

…. psal se březen roku 2010….

A tak jsem si tu můru hnědou koupila…. Už od mé první a poslední návštěvy, kdy jsem se na ní byla poprvé podívat, my bylo jasné, že tahle hnědka s odznaky bude pekelně tvrdý oříšek….

…. důro jedna pitomá, hnědá a mrňavá. Fakt zase tahle rychle cválat nemusíš (ale kdo by nebyl rád, že jeho koníček má rychlý galop), i když kdo se může pochlubit, že má šíleného koně, který strašně rád běhá. A běhá rychle v šíleném tempu, i když umí pomalý houpavý cval….

Už tehdy, když jsem se na Tebe byla poprvé podívat, ses mi líbila…. Už tehdy, když jsem se na Tebe byla podívat jsi mi ukázala, jak umíš být temperamentní a že Tvoje hrdost a majestátnost nepustí každého ke Tvému srdci a já měla štěstí, protože Ty sis mě vybrala a já Tebe. Přesto že jsi byla opak toho, na co jsem byla zvyklá. Celý život jsem měla koně hodného, milého a trpělivého…. Prostě učitele a přítele a skončila jsem s Tebou, důro moje mrňavá. Možná to bylo pomatení smyslů, možná to byly bohyně Osudu, kdo mi s Tebou zkřížily život.

Vzpomínám na dobu, kdy mi odešel do dáli, tam, kam já nemohu nejlepší PŘÍTEL a zbylo po něm prázdno v mém životě a to jsi jednoho dne vyplnila Ty….

…. Držko, opravdu bys mohla zpomalit. Důrazná pomůcka sedem Tě zbrzdila na několik okamžiků a ladně si přešla do kroku a já Tě za to pochválila. A když si na mě otočila svojí hlavu, viděla jsem to jasně ve Tvých hlubokých a hnědých očích….

Byla jsi a stále jsi tvrdohlavá, temperamentní, hrdá a nikomu nic nedáš zadarmo. Jsi protivná, náladová a neváháš lidi vyhánět i ze čtyřiceti hektarů pastvin…. Jsi oříšek, který umí dělat naschvály a pokud dostane příležitost, tak je bude dělat, přesto jsi další přítel, který mi obohatil život, přesto jsi to Ty, kdo mi zaplnil to prázdné místo a kdo mi opět dal sílu a já Ti mohu dát přesně to, co potřebuješ, klid a pocit, že jsi důležitá.

Ty tvoje oči…. Umí ukázat, že i když jsi starší koník, máš obrovskou chuť do života. Máš tolik elánu a energie a to mi dává patřičnou víru, že se o Tebe starám dobře. Prostě jsi Přítel, který je zdravý a plný života, a proto mi Tě není proti srsti pobídnout, ať běžíš s větrem o závod…. A nikdy bych Tě nedala, neboť i přes toto všechno jsem na Tebe hrdá.

úterý, 14. února 2012

14. února 2012 v 23:13 | tymon (Kristýnka) |  společný deníček SINDY a HENRIETY
No jo, po delší odmlce opět přihodím něco do deníčku (i když pořád je vše při starém).

Já a šimlinka - Heduška se máme výborně, mrazy jsme přečkaly bez problémů (jen služce opět vytekly nervy, když jistila, že nám dávají suchý šrot a JÍ o tom NIKDO neuvědomil. Služka je normální, ale pokud jde o mě nebo Hedušku, je prostě jiná. Nekompromisní).

Ale k dnešku. Když přijela služka, opět jsme se vyhřívaly na sluníčku, a když jsme s Heduš uviděly služku, měly jsme nemalou radost, protože po nás v zimě nic nechce, ale zato nám poctivě nosí kyblíčky s teplým jádrem. No co dodat?? Nevím, snad jen to, že dneska opět přilezla s foťákem a udělala pár snímků.

Více fotek zde.

Vaši chudáčci koníčci (za nás obě to vyprávím JÁ, malá hodná Sindy)….