Říjen 2010

Tarja Turunen - Ostrava, Praha (7. 10. a 8. 10. 2010 - ČR)

11. října 2010 v 21:16 | tymon |  koncerty - recenze
A je tu všechno nanovo. Cesta, koncert, Tarja, přátelé a plno zážitků….

Co více si přát?? Asi nic. Jen při cestě nejméně překážek, ale to bych asi chtěla moc, že…. Ale hezky všechno popořadě.

Moje cesta započala už ve středu (6. 10. 2010) tím, že jsem se sbalila a jela ke Gabče (Tačudkovi) domů. To co se dělo doma je nepodstatné, stejně mi to nezmařilo plány…. Tentokráte jsem zvolila k cestování bus (normálně volím vlak, ale tohle byla krize). Musím říci, že pokud všední den má nějaký výhody k cestování na daleké cesty, tak jedině to, že v tu dobu, co jsem jela já, jelo jen pár lidí, a přesto se mi stalo, že jsem zasedla nějaké paní místo, které měla zarezervované. Hm, smůla, mě to netrápí….

Cesta proběhla velice dobře a v rámci možností i docela rychle (podstatnou část cesty jsem vytuhla, nabírala jsem sílu na další dny a také jsem si chtěla spánek dát tak trochu do zásoby, jenže v několika následujících dnech jsem zjistila, že i kdybych spala tak 14 před zmiňovanou akcí, stejně bych byla unavená, jako jsem teď. Z toho vyplývá, že spánek NIKDY, ale NIKDY nenaberete do zásoby a NIKDY, ale NIKDY nedospíte)…. A než jsem se nadála, byla jsem v Brně a cestovala směrem ke Gabče šalinou (Pražáci snad odpustí a pokud ne, nevadí). Podstatná věc je, že jsem nezabloudila. Bezva. To, že jsem se málem minula s Tačudkem na zastávce, by se nějak zvládlo.

U Tačudka jsem se pobavila tím, když malá Šárinka, v necelých dvou letech (prostě chytré děcko) prohlásila, že Anette nemá žádné fanoušky (je poznat, že už z ní rostě malý fanatik do Tarji). Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že zpěvák Gothardu (alias skřet), zemřel. Dej mu Pane věčné podium a fanoušky tam, kde je. Po chvíli se šlo spát, protože nás čekalo brzké ranní vstávání (nesnáším vstávat ráno a ještě k tomu, když je hnusně nebo už je skoro tma). Ale tentokráte jsem se spletla. Už od rána v Brně svítilo sluníčko a tak hurá do šaliny a na vlakáč, kde už na nás čekala Zdebra (Zdeňka). Po zakoupení jízdenky na vlak se frčelo do Břeclavy…. Zde začaly padat první hlody z cesty. Naše delegace si sedla do kupé k nějakému chlapovi (opravdu jinde nebylo volno), tak například: jelikož bylo ve vlaku vedro (a když to říkám já, tak už muselo být), tak jsem prohlásila, že si odložím všechno, co se dá (myslela jsem bundu a svetr) jen, co si tak matně pamatuju je, že ten týpek se na nás tak divně podíval a narval si do uší sluchátka, a když se Gabča začala soukat ze šatů, tak chlap už raději předstíral, že spí. Po relativně dobré cestě TO ZASE začalo….

Jestli se ptáte, proč jsme jely do Břeclavi, když jsme mířily do Ostravy, tak Vám to prozradím. V Břeclavě jsme vyzvedávaly…. ne, Gazzy to opravdu nebyl…. tentokráte to byla Danielka. Ještě před stanicí jsme se pobavili (já se Zdebrou) na účet Gabči, protože prohlásila, že počká, až vlak zaparkuje (musím uznat, že vidět vlak parkovat do stanice je opravdu zážitek, že Gabčo) a teprve potom vystoupí. Co dodat?? Čekáte nějaké komplikace?? Ano, bohužel nastaly….

Vlak, kterým jela Danielka (takže mezinárodní) měl (jako vždycky a to jsem si myslela, že ČD se naučily jezdit dle jízdního řádu, protože naše trojice, dojela do Břeclavy přesně na minutu) zpoždění a vzhledem k tomu, že vlak, kterým jsme měly pokračovat dále, už tam byl, tak začínala lehká, (ale pravdu velice lehká) panika a tak mě vyslali, abych zjistila u průvodčí, jestli ty vlaky na sebe čekají. Příjemnost průvodčí by se dal přirovnat asi k názvu: "Ještě jednou se tak de*ilně zeptej a jednu ti vrazím," mě plná ironie odpověděla: "Vídíte, že čekáme, ne??" jsem se vrátila k ostatním a tlumočila její odpověď. Moje vedoucí by řekla, že pokud jí to nebaví, tak ať jde pracovat do dolů, ale Gabča dodala, že pokud jí to nebaví, má jít kopat kanály (výsledek je v podstatě stejný, ale s tím rozdílem, že já bych někdy ty doly brala). Hned po tom, co dorazila Danielka, jsme se rychle přivítaly a honem, honem, do vlaku a směr Ostrava.

Ve vlaku, jako vždy sranda. Načeš, když jsme se blížili k Ostravě, začínalo být hnusně, byla mlha a celkově, fuj počasí a tak Danielka prohlásila, že má na změnu počasí sebou, opravdu jen pro případ nejvyšší nouze, deštník. K tomu si Gabča dodala, že ona má sebou pláštěnku (a tentokráte pro dospělého a ne pro děcko, jak to měla sebou na MORu) a já plna hrdosti pronesla, že ani jedno nepotřebuju, že mám sebou svůj šutr (dodávám, malý, černý kamínek, který umí dělat zázraky). Asi si dovedete představit, tváře, které se na mě podívaly. V Ostravě bylo taky hnusně. Čím více bylo hnusněji, tím byla nálada, při představě čekání před halou, smutnější. Tedy až u mě, já vím, co můj malý černý kamínek umí a tak jsem plna naděje, že do deseti minut bude nádherně, teplo a jasno, čekala, kdy se moje malé přání vyplní.

Nemusím říkat, že během chvilky se to stalo. Z ničeho nic se zvedla mlha a nebe bylo bez mráčků. V duchu jsem poděkovala tomu, komu ve skutečnosti patří zmíněný malý černý kamínek a po chvilce Gabča dodala, že mám kliku, že se udělalo krásně a Danielka ji opravila s tím, že nemám kliku, ale mám šutr (no co, když člověk umí a ví, co vlastní a ví, jak na to, může tvrdit, že se stane zázrak). No a tak nám nezbylo nic jiného než se zase svléknout. V Ostravě jsme navštívili Kaufland, abychom něco malého koupili, Pelko Enkeli (Dominice), za to, že nám na jednu noc poskytne azyl. No, nakonec vítězil marcipán (ten má totiž nejblíže k Marcelovi). A šlo se před halu.

Už při cestě (ale ještě docela kus od haly) prvně Gabča a pak i následně Danielka zaslechly kytary (ještě, že ne bicí nebo zpěv) ze songu Crimson Deep, jaké hořké zklamání (v podobě slavné sekačky na trávu) je čekalo po chvilce, když se zmíněná sekačka mihla kolem nás. Na to padlo jen tolik, že kdyby onu zmíněnou sekačku Tarja použila při nahrávání tohoto songu, nebyl by v tom žádný rozdíl. Před halou na nás čekala Pelko Enkeli (fakt si musím rýpnout a prásknout to na ní) a jak letěla (rychlostí blesku) se s náma přivítat, tak mi hamstla na nohu (Pelko, ne, že se zase budeš omlouvat, jasný). Vzhledem k tomu, že bylo ještě brzo, tak jsme zapluli vedle haly do hospody. Jen jsme slezli schody a byli tam. Super oběd. Já se Zdebrou měnila hranolky za americké brambory a opačně (podotýkám, že MOJE hranolky byly lepší než brambory, ale aby se to vyrovnalo, obsluha mi tam hodila jednu syrovou a zmrzlou hranolku). Hudba šílená, nechápu, proč nám tam hráli Gotta, Duhovou vílu anebo Valčíček. Prostě šílenost, do toho se ještě ozývala zvukovka a ještě k tomu všemu End Of An Era…. No prostě, srandy kopec…. Ale zmíněná hudba (duhová víla nebo valčíček) zapříčinila to, že jsme raději utekli před halu a čekali a užívali si zvukovku.

Největší sranda nastala, když přišel Gazzy a jak jistě víte, Gazzy a pivko. Opět nás nepřekvapil tím, že v ruce měl lahváč, ale překvapil už tím, že v kapse měl…. ne, pivko to nebylo…. byla to hanácká kyselka. Pak následovala další sranda v podobě, že se neustále otevíraly dveře od haly. Bohužel tam stála ochranka, a když viděla, že se chováme služně, dokonce s námi začala vtipkovat. Před sedmou hodinou otevřeli a my mohli jít konečně dovnitř. Několik lidí přeběhlo pódium, ale já se uvelebila tam, kde se mi líbilo nejvíce - uprostřed. Čekání na koncert….

Když přišla na řadu předkapela (žabožrouti, alias Francouzi) Markize a prvně se objevili jenom a pouze kytaristi a bubeník a zaslechla jsem první tóny hudby, říkala jsem si, že to není tak hrozný (podotýkám, že si nikdy nezjišťuju na netu, jak hrozná předkapela to je nebo bude. Dělám zásadní chybu), ale když jsem spatřila TU…. osobu, která byla narvaná v kosmickém oblečku s peřím na pr*eli, nevěděla jsem, jestli se mám smát, či brečet…. viz fotka (dole).
001 koncert Ostrava (předkapela)
K Tarje, její kapele a koncertu?? Nemám slov, vlastně mám hned několik. Úžasný, nádherný - prostě skvělí…. I když….
015 koncert Ostrava
018 koncert Ostrava
029 koncert Ostrava
Setlist obsahoval (včetně tří přídavků):
  1) Intro
  2) Dark Star


Poté členové FC tt. cz Tarju zaházeli květinami a to i plyšovými.

  3) My Little Phoenix
  4) I Feel Immortal
  5) Naiad
  6) Falling Awake


  7) Band Solo (alias kukuřice Bonduel)
  8) Little Lies
  9) Underneath


10) White Night Fantasy


11) Lappi/Damned and Divine/Our Great Divide/The Archive of Lost Dreams
12) Ciaran's Well
13) In For a Kill


14) Whete Were You Last Night
15) Until My Last Breath
16) Die Alive
034 koncert Ostrava

037 koncert Ostrava

042 koncert Ostrava

044 koncert Ostrava

047 koncert Ostrava

Co dodat?? Snad jen to, že Alex propůjčil několikrát publikum svojí kytaru (i mně) a Tarja nebyla ve své "kůži," sice byla usměvavá, vroucí polibky házela všude po obecenstvu a zpívala nádherně, ale ta jiskra, kterou má v oku, ta energie, která z ní vyzařuje, jí tentokráte chyběla. A Mike rozhazoval paličky a já jednu dostala (asi byla hozená přímo mě, anebo jsem vyřkla tiché přání a malý černý kamínek mi to splnil?? Nevím). Dokonce jsem získala i setlist (ano, dali mi ho sekuriťáci, to jsem dostala asi za to, že ti pitomci nechtěli zašlápnout toho pavouka, který se tam přičaroval asi z nebe. A jak víte, já mám z pavouků panickou hrůzu). Po koncertu jsme se dozvěděli, že jí nebylo dobře a Macík jí musel k busu podpírat. Asi všichni doufali, že se jí brzy udělá lépe. Vždyť jí čekal ještě vyprodaný koncert v Praze (ale to až později).
064 koncert Ostrava

070 koncert Ostrava

071 koncert Ostrava

072 koncert Ostrava

Místo toho nás pobavil zvukař žabožroutů. Když vylezl před halu a uviděl tam Kamilu (asi se na něj moc smála, když vystupovali jeho kolegové) tak po ní chtěl podepsat botu (nechápu proč) a Kamila, i když zcela neochotně a po přemutločení od nějaké holčiny, co od ní vlastně chce, svolila a podepsala se mu na botu. Když Francouz odběhl, asi se jí i evidentně ulevilo, ovšem pouze jen na okamžik, neboť Francouz přiběhl podruhé a nadšeně se s ní i fotil (ovšem Kamila opět nadšení nesdílela. Asi chápu proč).

Následně opět jízda večerní Ostravou a vyhlídková cesta po celé Ostravě, než jsme se dostali do končin, kde nás měl vyzvednout Domči tatínek. S Gabčou jsme prvně poslaly děvčata (ty nezletilá) a sami tam chodily dokola, než přijel podruhé tatínek Dominiky pro nás, abychom tam nezmrzly. Jen podotýkám, že jsme neustále chodily, kolem té šaliny, kterou jsme přijely a tak řidička (ano, šalinu řídila ženská) si musela asi ťukat na hlavu, když už nás tam viděla si po šesté, či po sedmé.

Doma (tedy u Domči) na nás čekal horký čaj a postel. Bohužel ta postel nebyla na dlouho, protože nám brzy ráno jel vlak a tudíž brzké vstávání (jestli jsme v posteli strávili tři a půl hodiny, možná by to bylo moc). Domča jela s náma. Na nádraží poslední loučení a hurá do Prahy….

Cesta vlakem?? Asi si z ní moc nepamatuju, dospávala jsem noc.

A vítá nás…. Praha hlavní nádraží. Nejprve se muselo jet na Florenc, Gabča si musela vyzvednout své biologické dítě (mě jen adoptovala, protože jsem samostatná, že mamčo). Následně cesta k hale. Přivítání s přáteli a pak já, Gabča a Kika jsme zamířily do hospody a daly si tam něco k jídlu (tedy jestli se tak dala nazvat ta šlichta, co nám donesli, že Kiko). Cestou zpět se koupila kytice pro Tarju, jako poděkování (video bude na konci) jménem všech fanoušků.

Opět čekání před halou. Tentokráte sekuriťáci nebyli tak vstřícní jako v Ostravě (čím to asi bude, že). A tak hodiny ubíhaly a my se konečně dočkali koncertu.

Děsil mě malý prostor, ve kterém se měl koncert odehrávat, ale nějak se to zvládlo. Setlist byl stejný jako v Ostravě (proto ho nebudu znova psát).
001 koncert v Praze

Je fakt, že když na nás vyběhla opět předkapela jako v Ostravě (žabožrouti) Markize (fotka na hoře), hrstka lidí už věděla, co na ně čeká. Musím říci, že tentokráte se mi nejvíce líbila asi ta veverka (fotka dole)a hned na to, že skončili.
002 koncert v Praze

011 koncert v Praze

013 koncert v Praze

015 koncert v Praze

016 koncert v Praze

Opět čekání na Tarju a konečně jsme se dočkali Tarji takové, jakou ji známe. Ta jiskra, ta energie, která dobíjela všechny přítomné. Musím říci, že před Tarjou smekám (když viděla, že v publiku zkolabovala jedna dívčina, následně někdo - zřejmě na její popud - z její skupiny dodal vodu mezi publikum), nevím, kolik známých lidí by dalo svému publiku vodu, která v hale chyběla.
017 koncert v Praze

018 koncert v Praze

019 koncert v Praze

020 koncert v Praze
021 koncert v Praze
022 koncert v Praze
024 koncert v Praze
026 koncert v Praze
031 koncert v Praze
032 koncert v Praze
035 koncert v Praze
036 koncert v Praze
038 koncert v Praze
V Praze Tarju lidé z TT.cz zaházeli nafukovacími věcmi. Nakonec si Mike nasadil nafukovací rukávky a předvedl nám s Kevinem, jak se boxuje (jen na oko, dodávám. Fotka dole).
039 koncert v Praze
Po koncertu se Tarja setkala s fanoušky, i když se omluvila, že jí není dobře. Musím říci, že mi podepsala fotku s obrazem i s věnováním, hned si na ten obraz vzpomněla a opět bylo vidět, jak je jím dojatá, ještě teď a dodala, že ho má doma. Opravdu i já jsem šťastná, že ten obraz se jí tak hrozně moc líbí.
044 koncert v Praze
046 koncert v Praze
045 koncert v Praze
040 koncert v Praze (me with Tarja Turunen)



041 koncert v Praze (me with Kevin Chown)
042 koncert v Praze (me with Mike Terrana)
Následně se čekalo ještě na další členy kapely a pak cesta s Pájuš domů. A cesta jako vždy. Z části pěšmo a z části šalinou. Prostě super….
047 koncert v Praze

Plno nových zážitků z koncertu, plno nových přátel a plno báječných chvil, které nepokazilo nic. Ani to, že jsem od TArji pravděpodobně chytla chřipku a že mám totálně vyřvané hlasivky....

Cesta zpět velice vtipná, zvlášť když jsem si kupovala lístek na vlak a nakonec jela zadarmo, trapné, že??

A závěrem?? Nezbývá mi nic jiného, než poděkovat:

Domče a Pájuš, za poskytnutí přístřeší. Tatínkovi Pelko Enkeli za rychlou spojku při odvozu z koncertu, Gabče za to, že mě ubytovala také a také za to, že mě vzala sebou do zákulisí a fotky. Všem přítomným přátelům za bezva atmosféru. Tarje a její kapele za bezva odehrané koncerty. A Mikovi za paličku a podpis, Tarje za podepsání s věnováním. Paní Markové za to, že nám umožnila setkat se s Tarjou Turunen. Katce ze Slovenkého Winter Storm Slovakia za tlumočení. A Áje za focení v zákulisí….. a snad jsem nikoho nevynechala….
více fotek v galerii z Ostravy nebo na rajčeti anebo v galerii z Prahy a také na rajčeti.
Na všechny se zase těším na dalším koncertu. Zdar.