Září 2009

smích léčí, pojďte se zasmát

29. září 2009 v 21:15 | tymon |  ostatní
Jak je vidět ani na letištích se nenudí.... tohle mi poslala malá a nevinná (jako démon sám) ARWEN (perkele, proč jsem já tam doplňovala ty slova malá a nevinná jako démon sám?? Nevím, ale někdy je ta její přesdívka vážně dlouhá ;)).
Nejkurióznější rozhovory mezi dispečery a piloty. Jedná se o opravdové záznamy....

Věž: "Abyste zabránili hluku, uhněte prosím o 45 stupňů doprava."
Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"
Věž:
"Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 před vámi."

Věž: "Jste Airbus 320, nebo 340?"
Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340".
Věž:
"V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory."

Pilot: "Dobré ráno Bratislavo"
Věž: "Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň"
Pilot: " Chystáme se na přistání Bratislavo."
Věž: "Tady je opravdu Vídeň"
Pilot: " Vídeň?"
Věž: "Ano Vídeň".
Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy."
Věž: "OK, tak přestaňte přistávat a zahněte doleva."

Věž ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál: "Nojo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že už jsou dole.
Pilot: "To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj"!

Pilot společnosti Alitalia, kterému vyřadil blesk z provozu půlku kokpitu:
"Skoro všechno nám vypadlo, nic už už nefunguje, ani výškoměr už nic neukazuje......"
Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: "Drž už hubu a zemři jako chlap!"

Pilot: "Máme málo paliva. Okamžitě žádáme další instrukce.
Věž: "Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru."
Pilot: "Stojíme na dráze 2, čekáme už věčnost na cisternu."

Věž: "Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2, Delta 1 a Oskar 2"
Pilot: "Kde to je? My se tady přeci nevyznáme!"
Věž: "Nic si z toho nedělejte, já jsem tady taky teprve druhý den."

Pilot: "Žádáme o povolení ke startu."
Věž: "Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?"
Pilot: "Do Salzburgu, jako každý pondělí"
Věž: "Dneska je úterý"
Pilot: "To je super, tak to máme dnes volno."

Věž: "Vaše výška a pozice?"
Pilot: "Měřím 180 a sedím vepředu vlevo".

Věž: "Máte dostatek paliva, nebo ne?"
Pilot: "Ano"
Věž: "Ano co?".
Pilot: "Ano pane".

Věž: "Oznamte nám očekávaný čas příletu."
Pilot: "Úterý by se mi docela hodilo."

Po každém letu vyplňují piloti formulář, který se jmenuje Grip, neboli stránka. A tam napíšou všechny technické problémy a závady na letadle, které zpozorovali během letu a které je potřeba opravit. A mechanici si to přečtou a zjednají nápravu a pak do formuláře napíšou, co a jak bylo opraveno. Mají zcela zvláštní humor.... Letecká společnost Quantas vydala knihu, ve které nejlepší chuťovky zveřejnila. Je tam vždy zapsán problém a řešení:

Zapsaný problém: levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit.
Mechanik dopsal: levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna.

Zapsaný problém: zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné.
Mechanik dopsal: automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.

Zapsaný problém: něco je uvolněno v pilotní kabině.
Mechanik dopsal: něco bylo utaženo v pilotní kabině.

Zapsaný problém: Na předním skle jsou mrtví brouci...
Mechanik dopsal: byli objednáni živý brouci.

Zapsaný problém: autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60 m/min.
Mechanik dopsal: tento problém si nemohu předvést na zemi.

Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle.
Mechanik dopsal: hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu.

Zapsaný problém: Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví.
Mechanik dopsal: proto tam také jsou.

Zapsaný problém: Podezření na prasklé sklo.
Mechanik dopsal: podezření je správné.

Zapsaný problém: Motor číslo 3 chybí!
Mechanik dopsal: po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle.

Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legračně.
Mechanik dopsal: letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně.

Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává.
Mechanik dopsal: cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů.

Zapsaný problém: Myš v pilotní kabině.
Mechanik dopsal: byla namontována kočka.

Zapsaný problém: Zpod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem.
Mechanik dopsal: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.

můj druhý VT

29. září 2009 v 12:42 | tymon |  moje akce
Jak se člověk nejlépe vyzkouší?? VT (veřejným tréninkem).

Veřejný trénink - toto slovo neznamená, že je to "obyčejný" trénink, ale jsou to závody, které mohou jezdit i jezdci BEZ licence - tedy i já. Ne, že bych na licenci neměla, ale nechci si jí dělat. Proč?? Protože závody by mě dlouho nebavily (ohledně toho, že jsem jako malá závodila. Ne sice v jízdě na koni, ale já už prošla tolika sporty, že jsem si mohla dovolit i závodit, hold, když nějaký ten sport děláte více jak deset let, musíte, ať chcete nebo ne)….

Letos jsem se rozhodovala dlouho, zda pojedu nebo ne. Loni to bylo s Darinkou a letos by to asi nebylo s nikým, kdybych nejezdila Darušky bratra - Donatinka (tímto chci poděkovat Helče, za to, že mi umožnila jet můj druhý VT s jejím "milým a hodným" koníčkem (pro vysvětlení těch uvozovek, Donatínek, čili Drnda - jeho fotky zde, jak se mu ve stáji říká je opravdu moc hodný, milý, klidný a hlavně rozmazlený z lásky koník, který má sice za sebou dostihovou kariéru, ale letos oslavil svoje 21. narozeniny a je to naprostý profesionál, jenž donese z vyjížďky jak jezdce tak i nejezdce. Prostě opravdový bratr svojí sestry).

Abych pravdu řekla, můj trénink a příprava na závody?? Opravdu se ptáte, zda jsem poctivě a pilně trénovala?? Ani omylem (možná příště). Pokud jsem šla jezdit Donatina, tak se jezdilo (jako loni s Darkou) na vyjížďky se slovy: "Ono to nějak dopadne." A při sobotě s datumem 26. 9. 2009 jsem jela vstříc svému osudu. Je faktem, že jsem se o Drndu střídala ještě s Jančou, ale jak jsme obě byly naivní (že by to bylo tím, že jsme obě blonďaté??), jsme zjistili až v tu sobotu. Janča Drndouška krokovala na závodiště a já s ní několikrát přešla cvičně dráhu, abychom se na to s Donatinem podívali. Pak mi ho Janča předala s tím, že Donatinka mám malinko "rozhýbat." Nemusím říkat, jaký debilně (příště si dám raději facku) stupidní nápad to byl. Donísek se mnou poslušně odpochodoval na takový plácek (ač se stále tvářil, že umře) si najednou vzpomněl na svá dostihová léta a otočil to směrem ke koním a že si dáme dostihy. Bohužel tohle nadšení jsem s ním nesdílela a tak jsem ho hezky sedem a malinko rukou přidržela….
Donísek usoudil, že tohle už je vrchol drzosti a začal mlátit hlavou, jako že ne, že se prostě bude konat dostih. Takže kdo vyhrál?? Ani já, ani Donatin. Kompromis se, zatím, nekonal, protože oba jsme si tvrdě stáli za svým a jak jsem ho sedem nepustila dopředu, Donatin to vyřešil po svém. Stoupnul si na zadní a hned mi tam hodil hrbáka. Kdyby malýho, tak nic neřeknu, ale tohle od něj bylo sprostý a hodně. Jenže Drnda toho neměl dost (jestli se takto chová koník, který by už měl mít ve svých 21 letech rozum a chovat se slušně, tak jsem byla na omylu) a celou jeho kombinaci mi tam vysolil ještě třikrát. To už jsem se držela zuby nehty, abych zůstala sedět (ale zůstala. Zlaté drezurní třmeny). A slibovala mu, že jestli to udělá ještě jednou, tak, že mu urvu nožičky. A ty slova zabraly (opravdu měl stejné geny jako Daruška, ona to taky chápala a u toho se tvářila, že tomu naprosto rozumí. Přesně jako to dělá Donatin) a Drnda najednou přestal. Sice táhnul jak debil dopředu, ale dal se přemluvit ke kompromisu a šel pomalu (tedy na něj velice svižným krokem) zpět k Janče a ostatním….



Nebudu tu rozvádět, jak strašně se Janča tvářila, když jsme jí to řekla. Jenom komentovala: "Já na něj nejdu." Ale šla. Nemusím Vám tady říkat, jak jsme se obě tajně modlily, aby Drnda našel svůj klidný rozum. A kupodivu všech to Drnda dokázal, našel svůj klid a našel svůj rozum. A tak první vyrazila Janča. Nebudu říkat, jak to jeli…. Prostě skončili na 7. místě, ale v křížkách na které se Janča poctivě připravovala celé letní prázdniny, získali třetí místo. A proto jí i Drndovi GRATULUJU.

Ale zpátky ke mně, jízda zručnosti (tohle je spíše na odvahu a důvěru ve svého jezdce. Mělo by to sloužit k tomu, aby byl koník 100% ovladatelný v terénu) měla celkem devět překážek:
Fotka (nahoře) je ještě před startem a fotka (dole) je pořízená po pozdravu rozhodčích (fakt nevím, proč rozhodčí byli od nás ze stáje a já jsem jim měla říkat dobrý den?? To opravdu ne, jen jsem jim řekla: "Ahoj," a to bylo vše.... Už budou následovat fotky ze soutěže.

první překážkou: projít mezi sloupy s pláštěnkou. To jsme perfektně zvládli, ani jsme nezaváhali.

druhou překážkou: stejně jako loni - kříž. Kříž byl opět na přesné couvání. Jedná malá chybka (byla to spíše moje chyba), ale to nevadí. Snaha se cení.


třetí překážkou: všemi milovaný slalom (nikdy si nepamatuju, až do poslední chvíle, kde má být červený a kde bílý praporek). Donísek?? Zvládnul na jedničku i v klusu.

čtvrtou překážkou: přecválat kavaletu. Proč to Drnda bral jako malou napodobeninu Taxisůva příkopu?? Nevím. Ale hlavní je, že to přecválal a byl spokojenej.


pátou překážkou: deštník. Tak z téhle překážky jsme měla opravdu strach za koně. Drnda deštníky nemá rád. A proč?? To nevím. Ale zvládli jsme i tuhle záludnost naší soutěžní kategorie.





šestou překážkou: přejít předníma nožkami nad kavaletou a zastavit. Cílem bylo, zda koník vydrží stát nad překážkou. Donatínek?? Zvládnul levým zadním kopýtkem. Prostě říkám. Profík.

sedmou překážkou: plachta. Ani tentokrát nebylo žádné zaváhání.

osmou překážkou: otočka ve čtverci okolo zadku (jak po směru hodinových ručiček, tak proti směru). Šikulka. Mám pocit, že tohle Drndovi sice až tak moc nejde, ale je to starší pán a tak se to u něj neřeší. Zvládnl to.



poslední - devátou - překážkou: opět, projít mezi sloupy s pláštěnkou.

Je fakt, že ke třetímu místu mi chyběla pouhá jedna sekunda (jak jedno staré motto praví: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."), ale i tak jsem se sebou A HLAVNĚ s Donatinkem naprosto spokojená, protože moje očekávání bylo dostat se do první poloviny startujících a být na 4. místě z dvanácti zúčastěných to beru jako dobrý výkon. Zvlášť, když člověk netrénuje a věří s celého srdce svému koňskému společníkovi, který je tam s vámi. Proto nikdy nezapomínejte, že odměnit koníka za odvedenou práci, byť to není na stupních vítězů, je velice dobrá věc a věřte, že kůň to šel snaživě, ale třeba měl důvod se bát anebo neporozuměl pobídce….


Tímto ještě jednou děkuji Helče za zapůjčení Donatínka, Markovi za fotky (nebýt jeho, neměla bych ani jednu. Ostatní ano - ty jsem fotila já, ale neměla bych sama sebe a hlavně svojí jízdu), Janče gratuluju ke třetímu místu v křížkách a hlavně moc a moc děkuju Donatinkovi, který mi natolik věřil, že se klidně nechal vést i přes ty nejzáludnější překážky. Donísku…. Smekám před tebou, neboť jsi stejně dobrosrdečný jako tvoje sestra a vryl ses mi do srdce stejně jako Daruška….

A tady (nahoře) jsou výsledky.... A více fotek naleznete zde:

Lysá nad Labem, aneb kam jsme to zase jela....

22. září 2009 v 20:33 | tymon |  moje akce
Jestli se vám to zdá divný, že neustále cestuju, tak máte smůlu.

V srpnu to byl sraz TT. cz a teď byla na programu Lysá nad Labem (pro nekoňáky: opět se tam konala další - pořadí nevím kolikátá - výstava koní)….

Cesta do Prahy celkem ušla, až na to, že celou cestu u mě seděli nějací týpci (asi jsem až moc naivní, ale jestli měli rozum, tak se Anette umí fantasticky oblíkat a Tarja - tímto se omlouvám a kaji se, že to slovo použiju - vřeští, snad jsem vystihla tu ironii, která mi je doteďka zůstala v mysli, když si na ty hovada se střední školy vzpomenu). Nebudu nikomu nic nalhávat. Měla jsem chuť (škoda, že jsem se ovládla) je vyhodit okýnkem a nejlépe ještě za plné rychlosti vlaku (efekt by se ještě znásobil a při té rychlosti by je možná i dostihl jejich rozum)…. Celou cestu jsem si říkala, za co jsem trestána. Už nemluvím o tom, že se tam neustále producírovali slepice (ó pardón, ty slepice v kurníku se producírují lépe), tohle byly peroxidové blondýny, které já z duše nenávidím, celé umělé a potřebovaly by jednu fláknout, aby se probudily a získaly rozum také. Bohužel musím uznat, že rozum je dosti vzácná věc, která se jen tak někde nekoupí anebo nenajde…. Škoda. Taky bych si ho hned pořídila (i když, je fakt, že na něco rozum mám a na něco bohužel ne)…..

Děkovala jsem, když jsem konečně mohla vystoupit v Praze na hlavním vlakovém nádraží (vypadla jsem hodně rychle, ohnivá čára za mnou byla vidět. Jen nevím, zda to dávali ve večerních zprávách) a důkazem nechť jsou tyto (dole) fotky (vypadala jsem asi jako debil, ale když v Brně mohu fotit šalinu - podotýkám, že mě tam skoro nikdo nezná, tak v Praze, kde mě taky nikdo nezná - až na pár výjimek - mohu fotit vlakové nádraží)….
Focení vlakového nádraží a následné půlhodinové čekání na další vlak bylo zajímavé….
Konečně přijel vlak, který mě měl odvést do Nymburka. Zapadla jsme do prvního volného kupíčka (příště si koupím zámek a řetěz a zamknu se tam. Možná tam pustím jenom průvodčí a rozumné lidi) a těšila jsem se, že se budu moct konečně, V KLIDU, učit finštinu…. OMYL (a jak krutý. Mělo by to být trestný) nastěhovali se tam (ne, kdyby ti blbí týpci z Budějich nebo ty slepice) důchodci (nic proti nim, ale je to kategorie, kterou, až na výjimky, opouští rozum a tím pádem i zdravý úsudek) a zase jsem byla ráda (a opět budu děkovat a klanět se tomu, kdo vymyslel přístroj zvaný MP3), že mám MP3 na krku a v ní písničky s tou naprosto dokonalou finskou ledovou královnou metalu TARJOU TURUNEN. Tak si říkám: "Jo, to bude v rámci možností dobrý…." další omyl (asi je přitahuju jako magnet) a jeden důchodce mi začal slintat na halenku (perkele, to už není možný, říkám, že je opouští rozum). Usnul a svalil se mi na rameno…. Nebudu říkat, jakou měl smůlu, že narazil zrovna na mě (kdyby jenom usnul, to by se nějak přežilo, ale že na mě slintal, tak to byl vrchol). Nevím, zda utrpěl šok, když jsem ho probudila tím, že jsem se zvedla (šla jsem si umýt ty slinty) a odkráčela, ale vypadal dost překvapeně….

Konečně Nymburk a moje cílová cesta. Jak ráda jsem tam vystoupila a mohla být v klidu (ani jsem tentokráte neletěla, loni jsem málem zapomněla vystoupit). Na vlakáči na mě čekala Zuzule (další zblázněný člověk do NW a TARJI TURUNEN). A cestování ještě neodeznělo. Musely jsme jet ještě kousek autobusem. Název vesnice, kde Zuzule bydlí, je VŠECHLAPY (kdo tomu dal tak debilní název, nevím, ale do příště to zase zapomenu). A konečně jsem mohla odložit ty krámy (proč mám ve zvyku tahat nepotřebné věci sebou?? Nevím, a proč mám ve zvyku tahat tolik zbytečných hadrů?? Taky nevím) a jelo se kam?? Ano, ke koním, ale ještě ne do Lysí….

Jelo se do zoo (jo, tady je perlička. Zoo se nachází naproti hřbitovu, fakt. Nekecám, důkaz bude někdy v budoucnu, ale my na to zapomněly - hlavně, že jsem to chtěla vyfotit. Hm, smůla, ale já už cestou na sraz TT. cz psala, že jsem sklerotik) za kobylou, která má pod sebou hříbě. Nemusím říkat, že hříbě je nevychovaný parchant, navíc rozmachaný jako nevím co (ani Maximus tolik nebyl) a kobyla je tlustá bečka sádla, která nemaká a celej den jenom žere. Navíc vrcholem toho všeho bylo, že kobyla a hříbě jsou ustájený "ve výběhu" (jestli se to dá tak nazvat) s lamama. Lamák, hajz. Ostatní lamy se daly zmáknout vyhrožováním (klasika, urváním všech nožiček) a i lamák brzo pochopil, že se mnou sranda nebude. Vlastně ona to brzo pochopila i mladá (ten rozmachanej parchant, co se hrdě nazývá hříbětem). Nejen, že jsem ji naučila zvedat zadní nohy (no co, říká se: "Ohýbej proutek, dokud je mladý"), ale taky jsem ji chuděru sr*la tím, že jsem po ní chtěla, aby se na vodítku chovala slušně…. Pochopila to, až když jsem jí jednu flákla (spratek se rozhodl, že mě štípne do ruky) a dala jí bezpečnostně vodítko (vytrestala se sama). Víckrát se o to nepokusila….
Ne, nebojte se, nepadám, i když to tak vypadá. Jen jsem si musela upravit sedlo na tom sudu. Zde (nahoře) jsou fotky, jak trápím chudáčka poníčka - spíš špek a sáldo - jmenuje se to Vendy a ten rozmachaný spratek je vyfocen na dole a jmenuje se Flee (moje poznámka: měli ji pojmenovat Freedom. Vysvětlovalo by to vše)….
Zde (nahoře i dole je Zuzule).
Následovná cesta k Zuzu domů, byla celkem normální (nikdo mi neslintal na halenu, ale taky tam nikdo nerozumoval). Akorát nechápu, proč se skoro všude stanu magnetem na malé děti. Nejen u babičky, ale i taky jsem se stala středem vesmíru malé Adi (copak na mě už lezou mateřské pudu?? Anebo to ty děti nějak záhadně vycítí?? Nevím, neznám odpověď ani na jednu z těchto položených otázek). No super, dělat tetičku nebo chůvu jednou za čas jo (klidně si vezmu malého Kubíka nebo jiné děcko), ale dle mého názoru je malá Áďa malinko víc rozmazlená a po jednom dni mi už lezla krkem (a že mám trpělivost)….

Byla jsem ráda, že sobota byla vyhrazena výstavě koní v Lysé (a tam malá Áďa nebyla, neboť měla závody dobrovolných hasičů) a já malou Áďu neviděla celej den (to jsem netušila, že uvidím "chloubu" naší vlády. Pana politika - omlouvám se, ale nevím, kdo to byl, nějak mě naše politika nezajímá. Fotka?? Bude - dole). Škoda, že ho ty koně nekoply anebo nekously…. Vážně škoda (ani jsem neměla vajíčka. Fakt smůla)…. Malou Áďu jsem viděla až večer a to se nepočítá…. Fotky z Lysé tady budou (ale jenom pár), zbytek bude zde:
http://gamarka.rajce.idnes.cz/vystava_koni_Lysa_nad_Labem_2009/
Nejlepší zážitek z Lysé?? Zuzky maminka a její hláška, když naproti nám šel chlápek (zarostlý jak nevím co) a měl na rameni papouška.
Zuzky maminka: "Já myslela, že chlap nosí ptáka v kalhotách a ne na rameni."
Nemusím říkat, jak jsem se tlemila a nejenom já, ale i Zuzule (ze slušného vychování jsme se neválely po silnici ani po chodníku smíchy)…





Ukázky z voltiže (nahrála jsem to na video, abyste se taky pokochali):
druhé video je na hudbu k filmu STMÍVÁNÍ (laděno do upírské tématiky, i když upřímě nevím, co na tom bylo upírského)....
A náš pan politik (asi dostal instrukce) dekoruje koně (musím uznat. Instrukce spleněny do puntíku)....
Další na programu byla česká baroktní společnost (před nimi smekám, to co tam dokázali by se mi taky líbilo umět a slibuju, že se to časem naučím).
Šikovná to paní, i když měla na mále - useděla a nazpadla....
.... když blázni skákají přes (ležícího) koně....
.... a tady (dole) máme chudinku odsouzenou, škoda, mohla se konat poprava ( v přímém přenosu, ale objevil se kavalír a zachránil jí. Ovšem i tento kavalír byl později za své zásluhy zabit, aby se mohl jiný chlubit cizím peřím).... Video bude dole.
Video dokazuje jenom kousek.... je to píseň z "Posledního Mohykána" krásná to skladba a krásná to ukázka (asi se naučím i toto).
.... a takto (nahoře i dole) to vypadá po bitvě....

Neděle. Na plánu nebylo nic jiného než cesta domů. Hm. Super. Ale co, Lysá se zase bude konat a pokud mi to vyjde, budu zase tam…. Cesta do Prahy, super (bez slintajících důchodců. Mohla jsem jásat radostí, že opět nemám poslintaný triko). V Praze jsem se viděla s malou a nevinnou (jako démon sám) ARWEN a pak jsem nastoupila do vlaku směr domov (tady opět podotýkám, že příště si musím koupit řetěz a zámek). Raději nebudu uvádět, co se dělo dál v kupíčku, ale jsem ráda, že jsem měla MP3….



Na konec toho všeho dám ještě nějaké fotky výstavy z Lysé:
A dodávám, že další velká akce jsou PARDUBICE a s nimi TARJA TURUNEN!!

Armády duchů

1. září 2009 v 20:30 | tymon (zdroj: VELKÁ KNIHA TAJEMSTVÍ a ZÁHAD) |  záhady a nevysvětlitelné jevy
Klidně se to může stát i vám. Jednoho krásného dne půjdete obyčejnou polní cestou a ocitnete se uprostřed nelítostné bitvy. Meče a sekery narážejí na štíty, koně se vzpínají a řičí a na zemi lež první mrtví. Barevné korouhve vlají ve větru. Rozhlížíte se kolem a hledáte nějaký filmový štáb. Ale marně. Na poli jste sami a horda bojem a krví rozdychtěných mužů si vás zatím naštěstí vůbec nevšímá. Můžete se dát na útěk, ale bylo by to zbytečné. Holografický záznam vám přece nemůže nijak ublížit. Tak si to totiž odborníci na duchy, strašidla a zjevení vysvětlují, jak dochází k těmto podivuhodným vizím. Rozhodně to není fata morgana, protože válečníci na sobě mají středověkou zbroj. Na daném místě se kdysi odehrála nějaká bitva a za vhodné souhry okolností se obraz této bitvy může na okamžik promítnout do naší reality. Přestože tohle se totiž odehrálo pozdě odpoledne v srpnu 1936 v Loe Baru v Cornwallu šestnáctiletému chlapci jménem Stephen Jenkins. Jasně před sebou viděl středověké rytíře v bílých, černých a červených pláštích, muže svírajího korouhev, koně v těžké zbroji. I když korouhevník hleděl přímo na chlapce, vypadalo to, že ho vůbec nevidí. Stehen se na tuto nádheru chtěl podívat blíž a v tu chvíli všechno najedno zmizelo. Pro teorii, že šlo o jakýsi holografický záznam minulosti, hovoří několik faktorů. Stačil malý pohyb pozorovatele, aby zjevení zmizelo. Příznaky Stephena vůbec nevnímaly a nevšímaly si ho. Na daném místě údajně zemřel král Artuš, kterého historikové již dávno považují za historickou osobnost a nejenom legendu. Loe Bar, kde ke zjevení došlo, leží na průsečíku několik tzv. Leylines, pomyslných přímých linií v krajině, spojující různá významná místa. Podle těchto linií prý probíhají různé dosud neznámé energie, telurické proudy, spodní vody nebo geomagnetické anomálie. Taková místa jsou k zaznamenání a uchování minulých dějů obzvláště příhodná. A ten nejlepší důvod nakonec. Když se Jenkins na toto místo po osmatřiceti letech jednou náhodou vrátil, viděl tento výjev znovu. A totéž v t chvíli viděla i Jenkinsova manželka. Jestlipak Stephena Jenkince někdy za ta léta napadlo, že zjevení vojska krále Artuše mohlo být i poselstvím?? Dávný anglický král, zosobnění Anglie sama, se najednou zjevil i se svými mži, aby tak naznačil, že Angličané nebudou ve válce, k níž se již začalo schylovat, sami. Ostatně i naše legenda o Banických rytířích má své hluboké kořeny právě v okruhu artušovských legend. Třeba jsou to právě emočně vypjaté chvíle, které mají moc přivolat dávno mrtvé hrdiny.

V každém případě nebylo a není zjevení válečníků u Loe Bar ojedinělé. Nahlédnout do minulosti jsme už mohli vícekrát. Několik šťastlivců tak mohlo například pozorovat bitvu u Edge Hillu, k níž došlo23. Listopadu 1642. Tento "holografický záznam byl tak silný, že se mnohokrát opakoval a účastníci bitvy poznávali v přeludech své padlé spolubojovníky (jenom dodávám, já tyranka, že tento výjev je pozorován každý rok ve výročí bitvy). Při troše štěstí můžete pozorovat dávné bitvy také u Sedgemooru v Somersetu, u Collodenu ve Skotsku nebo u Naseby v Northhamptonshiru. Obrovská přízračná armáda občas pochoduje kolem skotského Inveraray, jezdectvo i pěchota se zjevuje ve velšském okrese Cumbria a přízrační vikinští válečníci vraždí stejně přízračné mnichy na ostrově Iona. Z novějších dějin je možné si tímto způsobem zopakovat bitvu u Dieppe v Normandii z 12. Srpna 1942. Kanadský přepadový oddíl tam během necelých pěti hodin ztratil dvě třetiny z celkem šesti tisíc mužů.

Je jasné, že zjevení bitev i různých armád dávají historikům netušené možnosti. Kdyby se podařilo zjistit, jak vlastně funguje onen spouštěcí mechanizmus přírodních holografických záznamů, mohli bychom rekonstruovat různé významné i méně významné bitvy do těch nejmenších podrobností. Věděli bychom, jak přesně vypadala výzbroj a výstroj té které armády. Na vlastní oči bychom spatřili statečný boj hrdinných Moravaů u letohrádku Hvězda. Richard III. by u Bosworthu znovu a znovu opakoval svojí slavnou nabídku "Království za koně!!" Obdivovali bychom Jana Lucemburského u Kresčaku i husitskou vozovou hradbu n Vítkově. Mohli bychom rekonstruovat i jiné historické události - ukřižování Krista, upálení Mistra Jana Husa, popravu českých pánů. Proč se vlastně touto fantastickou možností vážně nezabývá, když víme, že je to možné??