Srpen 2009

jaký je rozdíl mezi kočkou a romy

31. srpna 2009 v 13:35 | tymon |  něco na zlepšení nálady: o kočkách
Tohle mluví za vše a to nejsem rasista.... Dostala jsem to mailem a uznávám, je to proti kočkám nezpravedlivé....


sraz TT. cz, aneb cesta na Moravu

30. srpna 2009 v 22:32 | tymon |  srazy - recenze
A když se člověk nudí, vymýšlí kraviny….

Tak jako já. Zase jednou návštěva (pro mě povinná návštěva) příbuzných na Moravě. Proč povinná?? Nevím, ale tentokráte jsem se tam těšila (jak malá holka…. Možná ještě víc než malá holka). Měl být sraz FK Tarji Turunen (fajn klubu. Jenom pro vysvětlení) a to je důvod mého těšení na celou Moravu. Hlavní je, že jsem poznala bezva lidi (Evíka nepočítám, protože tuhle osůbku "mojí krevní skupinu", znám už od festivalu BENÁTSKÁ NOC a děkuju osudu, že jsem jí mohla poznat. Jenom škoda, že mě od ní dělí tolik kilometrů - jako od všech báječných přátel. Ina, malá a nevinná - jako démon sám - ARWEN a mnozí další by mohli vyprávět).

Ale zpátky k cestě na Moravu. Autobus a cesta jím v rámci možností bezva (raději využívám vlak, ale když se musí všude přestupovat, volím přímou cestu - autobus). Navíc ta cesta velkou taškou (spíše by se hodilo napsat krosnou s tunou oblečení (miliarda tam byla spíše letní a na nic) a to vše doplněno notebookem, foťákem (mojí milovanou MINOLTOU) a rámem na korálky, korálky, nití, předlohou (naivně jsem si myslela, že budu pokračovat v obrazu, ale hold jsem sklerotik - u toho se mohu s klidným svědomím a vědomím opřít o motto, které jsem hojně používala a nejen já, ve škole: "SKLEROTIK JE ČLOVĚK INTELIGENTNÍ, NEBOŤ BLBEC BY NEMĚL CO ZAPOMENOUT". A jestli se ptáte proč, tak jsem doma - asi v záchvatu - balení věcí nechala jehlu na korálky. No a bez jehly se nekonal žádný obraz, takže to všechno - rám, korálky, předlohu, nitě - jsem táhla úplně zbytečně)….

Cesta k babičce?? Super, jen jsem proklínala den, kdy jsem osud spojila s korálky (ty korále a to ostatní k tomu - rám, nitě a předloha - bylo nejtěžší z celého zavazadla. To jsem ještě netušila, že nemám jehlu) a byla jsem konečně ráda, že jsem dolezla do domu, kde babička bydlí (není to rodinný baráček, ale obyčejná bytovka, kde není ani výtah)…. Perkele, takže já šlapala s tím vším (všechna moje zavazadla byla těžší než já. Asi tedy, anebo do mé váhy neměli daleko) hezky po schodech a to rovnou do druhého patra…. Přežila jsem a babička taky (ta utrpěla lehký šok z toho, co všechno na týden vláčím). No jo, co se dá dělat. Hold jsem taková. Po zbytek pátku jsem relaxovala a akorát vylezla ven, abych udělala několik snímků okolí Zbýšova (je nejblíže Rosic, byť se uvádí jako Zbýšov u Brna). Takže několik málo fotek z okolí Zbýšova….
Tady - dole (nahoře je kostel…. Nevím, komu je zasvěcený, ale je mi to jedno mi) nikdo nevymluví, že to je křivý. Prostě si říkejte, co chcete, je to křiví (nebo, že bych byla křivá já?? I to je možné)….
A cesta do lesa a lesem. I čtyřlístek (zmutovaný jetel se najde už i na jižní Moravě, ale klíště jsem nenašla, a že jsem courala jenom v sukni a tílečku).
Sobota. Jak jsem se na ten den těšila. Ráno do mě babička narvala polívku (chudák moje tělíčko a hlavně žaludek, není zvyklý snídat) a pak hurá cesta do Brna. Že jsem musela jet autobusem a pak vlakem ještě šlo, ale že jsem vylezla v Brně na jiné straně, než jsem měla (a to ještě s kufrem babičky) se přehlédnout nedalo. Hold když je blbá hlava dá se to přežít pouze s mobilem v ruce. Spíše bych měla napsat u ucha. Následovně jsem vytáhla mobilní telefon (tímto děkuju tomu, kdo je vymyslel) a volala babičce S. O. S….

Konverzace se odvíjela následovně:
babička: "Prosím."
já: "Ahoj babi, prosím tě, jak se dostanu na autobusák anebo stačí k Vaňkovce (pro ty, co to
v Brně neznají je to obchodní centrum s miliony obchody - především s hadrama, který propojuje autobusové nádraží a obchodní dům TESCO).
babička: "Kde si??"
já: "Nevím."
babička: "Kudy si vyšla??"
já: "Nevím."
babička: "Někde si vyjít musela, tak jdi zpět k nádraží a to projdeš a jsi u Vaňkovky...."
já: "Jo, díky, nějak to najdu. Měj se a ahoj. Jo, jasně…." (nutno podotknout, že jsem neměla
ani páru, kde se nacházím a kudy to mám projít, ale už se mi nechtělo neustále opakovat slovo: "Nevím." A tak jsem vzala kufr a obešla to. Výborně, zasloužím si pochvalu, nejenom, že jsem to obešla - babička mi radila to projít nádražím - ale ještě jsem našla DOKONCE i obchod s jezdeckými potřebami, kde jsem byla tak před deseti lety naposled)…. Ovšem nekoupila jsem nic, protože to, co jsem chtěla, neměli a navíc (stále na ni myslím) už nemám Gamarku (toho nejlepšího koně na světě)….

Prolezla jsem obchody (jak EQUISBOY, tak TESCO, a tak i celou Vaňkovku), protože jsem měla čas (Evka měla přijet o hodinu později). Zajímavé, jak čas v obchodech, když jste jako zákazník, letí a než jsem se nadála, šla jsem na autobusák. Opět jsem vytáhla mobil (ano, přiznávám, byla jsem líná hledat INFORMACE a tak jsem opět volala S. O. S). A pokud se ptáte komu, odpovím vám mile ráda, volala jsem…. K odpovědi stačí jenom jedno slovo: Babička.

Zase jsem ji otravovala - musela mít radost. Takto jsem jí dlouho, hned 2x po sobě v rozmezí jedné hodiny, nezavolala. I zázraky se dějí)…. Konverzaci už uvádět nebudu (není tam nic zajímavého)…. Evka si mě našla sama (volala jsem jí, abych se ujistila, na jaké nástupiště přijede, bohužel autobus, který měl přijet, asi o deset minut později, už přijel. A Evka už mě viděla z autobusu, tak mi řekla: "Buď tam, kde jsi a á tam dojdu." Stála jsem a Evka došla….

Následovalo hledání spoje do Bratislavy (pro Evku. Třeba se tam jednou odstěhuju, co já vím nebo někam jinam). Informace zavřené. Ha, naše slavná republika. Na tabulích, které mají informovat o odjezdech a příjezdech autobusů samé cedulky typu: "NEJEDE," "ZRUŠENO" a "NEPLATNÉ" (škoda, že jsem to nevyfotila) jsem opět vytáhla mobil (ale nebojte se, už jsem babičce nevolala) a zjistila spoje přes mobilní telefon (opět děkuju tomu, kdo je vymyslel). Následovalo čekání na členy i nečleny klubu (jenom to upřesním, před vlakovým nádražím. Ano, zase jsem zabodovala, vyšli jsme s Evkou - moje vina - jinde, než jsme měli, takže nezbývalo nic jiného než se otočit čelem vzad a jít zpět a zahnout jinde. Já se normálně takhle nemotám a nehledám cestu, ale to Brno je nějak zakleté. Zlatý Č. Budějovice. Já to říkám pořád).

Navíc jsem to psychicky nevydržela a musela jsem se Evce pochlubit s obrazem, který bude určen pro Tarju Turunen (jsem od přírody takový, já nevím jak se nazvat)….
Asi o hodinu později…. (Evce jsem, po celou hodinu, fotila tramvaje, no co, malé a nevinné - jako démon sám - ARWE jsem jindy fotila trolejbusy. Nevadí, jsem zvyklá a navíc mě v Brně nikdo nezná. To, že tam je sestřenka mamky a babiččiny sestry neberu na vědomí sejně akorát vím, jak se jmenují, ale kdyby mi někdo řekl, že k nim musím, rovnou bych se nastěhovala pod most, protože bych asi cestou k nim dvacetkrát zabloudila).
Po hodině čekání a klábosení s Evkou (s neskutečným množstvím fotek tramvají - alias šalin, jak s oblibou říkají brňáci) se začali se trousit ostatní a nutno podotknout, že Evka ještě mezi naším klábosením stačila psát SMS-ky ohledně srazu (no není lepší paušál?? Odpovím jedním slovem - JE). Konverzaci SMS neuvedu, nepamatuju si jí a po pravdě?? Musela bych Evku požádat o uveřejnění a autorská práva….

Hurá, hurá, hurá. Jsme všichni. Cesta na Špilberk (nebo jak se ten hrad jmenuje) a Petrov, ale ještě prvně povinná zastávka v obchůdku, který by jistě potěšil všechny příznivce stylu Gothic a nejen je…. (omlouvám se za kvalitu, jsem hold už i antitalent na fotky).
Počasí hnus. Celý den je nádherně a jen co vylezeme na Špilberk (začíná nepříjemně foukat vítr) a následovně přelezem na Petrov (je to katedrála - nahoře - fotku jsme stáhla z netu) začalo pršet. Prostě to počasí se mi pomstilo. Za všechno…. Proto jsme se (všichni) přesunuli do McDonaldu. Jo, vydrželi jsme tam jenom chvilku (asi tak cca hodinu) než jsme šli ke Gábi domů (cestou jsem si vyzvedla kufr z úschovny). Cesta šalinou (ať malá a nevinná - jako démon sám - vzteká…. Pro vysvětlení, jsem rozený moravák, protože jsem se narodila v Ivančicích, což je Brno - venkov) super. Ha, po dlouhé době jsem se projela tramvají. Mám jásat?? Ne, nebudu.
Následují fotky ze Špilberku (jenom důkaz, že jsme tam byli) a fotky z Petrova (dole). Poznámka: dala bych tam ceduli: "NUTNO OPRAVIT".
Cesta do restaurace (spíš bych to nazvala hospodou, ale nevím). Kde se konala (Evka vymyslela) soutěž o super ceny červené autíčko s TARJOU (neklám, vážně tam byla finská ledová královna TARJA TURUNEN).
Snad mi všichni odpustí, ale to video sem musím dát….
A jak celá soutěž dopadla?? První byla Denny (je vlevo) víc si nepamatuju....

V restauraci nás někdo opustil (nebojte, všichni byli živí, jenom někteří museli jít domů). A zbytek se vydal opět k Tačudkovi, abychom se připravili na nadcházející festival (opravdu, i kdybyste mě zabili, nevzpomenu si na jméno festivalu). Hlavní je, že se to odehrávalo kousek od Brna, v nějakém zapadákově jménem Jiříkovice (nebo tak nějak), kde jsme sice vstup zaplatily (vstup neodpovídal kvalitě kapel. Jenom jedna tvořila vyjímku), ale po první kapele se polovina z nás (ta menší a já byla mezi nimi) odnesla (asi raději) do místní hospody, kde jsme se bavili po svém. Hospodský?? Jo, ušel, jsem zvyklá….

Konečně jsme se dočkali…. Kapela, která nese název Nightwish Revivala je docela dobrá. Sic to nemá na mojí (naší Fc TT. cz a mnohých dalších, že Ino, že malá a nevinná - jako démon sám - ARWEN a vy všichni další) oblíbenou ledovou královnu Tarju Turunen, ale holka (a samozřejmě i ostatní) se fakt snažili.

A moje fotka se zpěvačkou Nightwish Revival - Jančou (mě si nevšímejte, všude vypadám jako debil. Je jen málo fotek, se kterými jsem naprosto spokojená).
Cesta zpět z festivalu proběhla zajímavě, ale všichni došli živý a zdravý k Tačudkovi domů (nutno podotknout, že se návrat konal v ranních hodinách. Tj. v cca půl šesté ráno. A někteří spali jinde, ale jak je vidět, všichni dorazili v pořádku) a po Tačudkovo otázce: "Vím, že je to trapný, ale chce někdo guláš," si někteří dali a jiní ne. Následovalo rozhodování, kdo kde bude spát a jak dlouho se bude spát (ha, jsem se pobavila, protože se to stejně nedodrželo. Myslím ten limit, který jsme si dali).

Spánek se konal jenom dvě hodiny a pak se (fanoušci Tarji se nezapřou) pustilo DVD s názvem From Wishes to Eternity (dodávám, že během tohoto koncertu někteří z nás odjeli domů a jiní ještě zůstali)….

Už nemusím říkat, jak všichni byli unavení, to vše budete vidět na nadcházejících fotkách. Takže mě nezbývá říci nic jiného, než ZNOVA SE ZASE MUSÍME SEJÍT!!

A TarjaTurunen forever. A děkuju všem, kteří fotili (Evka, Malonek, Ája a mnozí další)....

Začnu fotkama, které jsou už jenom "ze zbytku" srazu. Je to focený ráno, tak se nedivte, že tam všichni vypadají jako po přepadení .
Tačudek se svojí dcerkou Šárkou (Šárka je asi nejmenší fanoušek Tarji Turunen).
A naše cesta na nádraží....
A jak probíhal zbytek návštěvy na Moravě?? Nudně. Krom pondělka…. To jsem byla s babičkou u strýce na baráku (spíš jsem tam jela jenom z jednoho důvodu, strýc má dva - v pondělí si dovezl druhého - německého ovčáka). A já mohla vzít psy a jít ven…. Ještě nějaké fotky obou ovčáků….

První tři fotky (nahoře) je Rex (ne. Opravdu to není komisař Rex ). Další dvě fotky (dole) jsou ovčáka Bada.


akce: "ZAHRADA"

9. srpna 2009 v 21:17 | tymon |  moje akce
Už to slibuju dlouho….
Je to už nějaký ten den (přesně dneska týden), kdy se "naše" parta (Gabby, Verka, malá a nevinná - jako démon sám - ARWEN, malá Marcelka, Barka a Magda) sešla na zahradě…. Za prvé: jídla bylo dost a za druhé: se musel rozehnat smutek, který vládnul nejenom v mém srdci, ale také v srdci všech, kteří znali tu nejlepší kobylu na světě (ano, pro každého to je jiný kůň, pro mě, Barku a další je to prostě ONA) Gamarku, ale také ještě dooslavit Barky a moje narozeniny. Jsem ráda, že vládla bezva nálada a celá akce s názvem: "ZAHRADA" se podařila a za to patří mé díky všem….
Díky holky, že jste přišly.